Recenze: Hra Demon Slayer – The Hinokami Chronicles potěší skalní fandy a připraví je i na novou sezónu

Dříve nebo později se každá veleúspěšná anime série dočká své herní odnože. Občas proto, aby podpořila nástup nové sezóny, jindy aby na chvíli utišila hlad obsahuchtivé otaku komunity. Akční bojovka se zdlouhavým názvem Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – The Hinokami Chronicles se snaží plnit obě role. A v obou občas pokulhává, třebaže mnohé skalní fanoušky nezklame.

Manga Kimecu no Jaiba (v anglofonních zemích známá spíše jako Demon Slayer) se před pěti lety prohnala Japonskem jako nečekané tornádo. V roce 2019 pak přišlo anime, které si omotalo kolem katany zbytek nepolíbených otaku komunit mimo zemi vycházejícího slunce.

Děj se točí kolem Tandžira, prostého chlapce z hor, kterému démon povraždí celou rodinu. Řádění přežije jen jeho mladší sestra Nezuko, která se ovšem sama stala démonickým stvořením.

V příběhu není nouze o akci, nečekané zvraty či emotivní a místy i šónenovsky naivní momenty, to ale stačilo k tomu, aby si značka kolem sebe vytvořila věrnou základnu čtenářů a diváků. O masivní popularitě ostatně svědčí fakt, že letošní animovaný film z tohoto univerza se stal nejvýdělečnějším japonským snímkem v celé historii. Na pandemickou dobu slušný výkon, ne?

Již příští týden má navíc vyjít druhá série Kimecu no Jaiba. Toho se rozhodli využít vývojáři ze studia CyberConnect2, kteří se již dlouhé roky specializují na bojovky. Nakonec ale nezůstali u pouhé konverze anime do festivalu promačkaných tlačítek na ovladači, naopak se rozhodli trošku zaexperimentovat. Nutno říci, že se jim risk vyplatil tak napůl.

Co do výpravy hra zvolila zvláštní přístup. Pro fanoušky původní mangy či anime vlastně nepůjde z hlediska příběhu o nic nového – v rámci zhruba 12hodinového adventurního režimu se dočkají hratelné rekapitulace všeho, co už mohli vidět v seriálu. V praxi tak skrze několik kapitol prožijí první sezónu anime a velké finále v podobě filmu Mugen Rešša Hen.

The Hinokami Chronicles tak přichází v ideální chvíli jako jakýsi osvěžovač paměti. V hratelné a akční formě připomene vše, co se doposud v ději událo. V nezměněné podobě zůstaly skoro všechny dialogy, původní japonský i anglický dabing či hudební doprovod. Na jednu stranu je fajn, že se fandové Kimecu no Jaiba mohou tímto způsobem připravit a navnadit na velkolepou druhou sezónu. Ostatně, kdo četl mangu, ví, že půjde o pěkný nářez. Hra je ale místy zdlouhavá a zbytečně natahovaná, jelikož jsou příběhové pasáže proložené nepříliš záživným obsahem.

Mezi klíčovými dějovými milníky se mohou hráči totiž v kůži Tandžira či jiných postav procházet po lokacích známých z mangy a seriálu. Mnohdy jde nicméně jen o malé koridorovité náměstíčko s několika interaktivními body a generickými postavami. Lokace jsou často tak malé a přímočaré, že je nemožné se v nich ztratit. A díky bohu za to, protože jejich prozkoumávání je občas velké utrpení. Největší bolístkou je rychlost pohybu hlavních postav – i za sprintu mají hlemýždí tempo. Taktéž se mi několikrát stalo, že mě hra vyplivla do malé lokace, já udělal pár kroků a hned naskočilo video. Poněkud zbytečná výplň.

Jistě, asi není od věci ocenit snahu autorů přinést alespoň trošku něco nového do žánrové škatulky – příběhové kampaně se v mlátičkách příliš nenosí. Graficky líbivé, ale obsahově prázdné lokace asi nejsou tou ideální cestou. Ačkoliv jsou některá místa vizuálně opravdu povedená, obsahově toho moc nenabídnou. Škoda, paradoxně tak průzkumné pasáže zdržují od zábavnějších částí hry. Ve výsledku tak nováčci i znalci série nejspíše sáhnou po stále fantastickém anime, pokud by si chtěli osvěžit paměť – už proto, že i ve hře chybí několik ikonických seriálových momentů.

Přejděme ale ke šťavnatému masu na kosti. Souboje jsou zde skvělé, dynamické, napínavé a vizuálně fenomenální. Vývojáři mají ostatně s podobnými gaučovými anime mlátičkami bohaté zkušenosti, v porovnání s Naruto či Dragon Ball Z jsou možná i krapet pestřejší. Pro fanoušky půjde zřejmě o jednu z hlavních motivací, proč překousnout jinak nudnou výplň mezi souboji.

Příběhové střety s předními démony se obzvlášť povedly. Každý boss dle očekávání přichází s vlastní různorodou sestavou útoků a komb, jejich školení vyžaduje trošku taktizování a méně frenetického mlácení náhodných tlačítek na ovladači. Parádně zpracovaný je třeba duel s Kjógaiem, který si doslova hraje s gravitací – přestože nebyl souboj příliš obtížný, šlo o povedenou podívanou. Skvěle vypadají i ultimátní útoky a pompézní finiše. Grafický tým zde jednoduše odvedl skvělou práci.

Nejvíce času ale strávíte mimo příběhový mód, který slouží spíše jako cesta k odemknutí všech hratelných postav do tradičního „mlátičkového“ režimu. Jak v offline, tak online režimu jde o výsostnou zábavu, zvlášť za přítomnosti dalšího živého hráče. Do virtuální arény si můžete nabrat rovnou dvě postavy, mezi kterými jde přepínat přímo během souboje, což dává prostor pro využívání předností vybraných bijců.

I samotné ovládání a učení se novým trikům je oproti podobným titulům příjemně intuitivní, třebaže k jejich mistrnému používání bude třeba něco cviku. Po odemknutí všech hratelných postav a arén mě ale nepříjemně překvapil výsledný počet odlišných bojovníků. Reálně jich je jen něco přes deset – část z nich jsou totiž jen stejné postavy s jiným vizuálem.

Hlavním argumentem tvůrců bude zřejmě fakt, že příběh v anime jednoduše nepokročil dostatečně daleko, aby se ve hře objevily třeba postavy z mangy jako Sanemi nebo Kanrodži. Ať už byly licenční mantinely jakékoliv, je to velká škoda, protože výsledný výběr při pravidelném hraní nejspíše rychle omrzí.

V průběhu recenzování naštěstí zdarma přibyli ještě démoničtí bijci. Antagonistický nášup je co do útoků a komb trošičku pestřejší, po vizuální stránce jsou jejich ultimátní komba snad ještě velkolepější než v případě lovců démonů. Pakliže budou do hry postupně přibývat další a další hratelné postavy – třeba po premiéře druhé série – bude to pro mnohé důvod se do hry na chvilku zase vrátit.

Po technické stránce toho není moc co vytknout. Grafická prezentace je, jak již bylo mnohokrát naznačeno, velice povedená. Neméně skvělý je i soundtrack, který vychází z animované předlohy. Pravda, občas dokázala pozlobit kamera, ale to je asi vše.

Všeho všudy je Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – The Hinokami Chronicles povedená mlátička, která bude nejvíce imponovat fanouškům mangy a anime. K dokonalosti ale hře chybí hodně – snaha o inovaci nakonec vyústila v poněkud nudné výplňovky mezi povedenými bossfighty, versus režimu zase chybí větší výběr bojovníků. V předvečer začátku další sezóny anime jde ale o fajn způsob, jak se náležitě připravit na prosincovou jízdu.