Dostihy v Jižní Koreji jsou jedny z největších a nejvýnosnějších na světě. Co se ale stane s koňmi po skončení jejich kariéry? Je možné vybudovat miliardový sport a přitom nést odpovědnost za zvířata, která ho vytvářejí? A kde přesně je dnes hranice mezi tradicí, obchodem a etikou?
Na první pohled vypadají korejské dostihy jako moderní příběh o úspěchu. Tři velká závodiště, více než deset milionů návštěvníků ročně, miliardové sázky a státní instituce, která patří mezi sedm největších dostihových trhů na světě. Pro mnoho Jihokorejců jsou víkendové dostihy běžnou formou zábavy, pro chovatele a majitele zdrojem obživy a pro stát významným daňovým příjmem.
Za touto fasádou se však skrývá druhý, méně viditelný příběh – příběh tisíců koní, jejichž sportovní kariéra předčasně končí. Většina dostihových koní v Koreji začíná s tréninkem, stejně jako v jiných zemích, před druhými narozeninami. Závodit začíná ve věku dvou nebo tří let a končí kolem pátého roku života. Průměrný kůň se může dožít 25 až 30 let.
Co se děje s koňmi dvě desetiletí poté, co přestanou vydělávat?
Koloniální kořeny a státní kontrola
Moderní dostihy vznikly v Koreji během japonské okupace. První veřejné dostihy bez sázek se konaly již v roce 1914, ale současný systém se sázkovým modelem byl zaveden v roce 1922 založením Čosonského dostihového klubu. Od roku 1923 se začal používat systém pari-mutuel, tj. rozdělování výher mezi úspěšné sázkaře podle objemu sázek.
Ve 30. a 40. letech 20. století byl tento sport stále více regulován státem. Po druhé světové válce byla organizace dostihů obnovena a v roce 1949 vznikla Korejská dostihová asociace, zkráceně KRA, která funguje dodnes. Od roku 1962 má KRA zákonný mandát provozovat dostihy jako státní monopol.
Na rozdíl od mnoha západních zemí tak v Jižní Koreji nejde o soukromý sport, ale o centrální systém, na který dohlíží vláda. To znamená stabilitu a kontrolu nad sázkami – ale také to, že odpovědnost za osud koní nese přímo stát.
Miliardový sport s moderní tváří
Dnes KRA provozuje tři hlavní závodní areály – v Soulu, Pusanu-Kjongnamu a na ostrově Čedžu. V roce 2023 dosáhly příjmy ze sázek přibližně 6,5 bilionu wonů, což je při současném směnném kurzu zhruba 92,95 miliardy korun. Dostihy tvoří téměř 80 % celého korejského dostihového průmyslu, jehož hodnota se odhaduje na 45 miliard korun.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nelegální miliardový byznys Jižní Koreje, ve kterém panuje násilí, stigma a obchod i s těly mladšími než 18 let
V návaznosti na pandemii povolila Jižní Korea také online sázení a KRA investuje i do umělé inteligence, digitálních platforem a mezinárodních akcí, jako je Korejský pohár. Pro majitele a chovatele mohou být dostihy velmi výnosné.
Jedním z úspěšných koní byl Snow, kdysi známý jako Yaho Strong Cat, který během své kariéry vydělal více než 2 miliony korun. Byl investicí do systému. Každý dostihový podnik má však také fázi, kdy se kůň z aktiva stává nákladem.
Čísla, která mění perspektivu
Podle údajů Korejského dostihového úřadu bylo v Jižní Koreji od roku 2008 do září 2025 uspáno 518 dostihových koní kvůli vážným zraněním, nejčastěji zlomeným končetinám. To je v průměru 29 koní ročně, kteří zemřeli v důsledku zranění souvisejících s kariérou. To však není tak problematické číslo.
Mnohem větší je počet koní, kteří ze systému jednoduše zmizí. Podle údajů citovaných deníkem The Korea Times a místními ochranářskými skupinami opustí oficiální dostihový systém každoročně 1 300 až 1 400 koní. Od roku 2010 jich bylo více než 17 000.
Pouze 14 z nich, tedy méně než jedno procento, bylo oficiálně opětovně odchováno nebo umístěno k adopci. Zbytek skončil v komerčních provozech nebo zmizel z oficiálních záznamů. A právě zde začíná šedá zóna překupníků a jatek.
Když vítězové skončí jako surovina
Ostrov Čedžu je symbolem tohoto rozporu. Je domovem tradičních korejských koní, ale také centrem chovu dostihových plnokrevníků. Právě zde se objevují případy bývalých šampionů, kteří po skončení kariéry putují do chovných programů, jsou opakovaně prodáváni a nakonec zůstávají bez odborné péče.
V letech 2018 až 2020 zveřejnila organizace PETA záběry z tajného vyšetřování na Čedžu, které podle ní ukazují bývalé dostihové koně na jatkách krátce po ukončení jejich kariéry. Uvádí například případ Cape Magic, koně, který podle ní v pátek závodil v Pusanu a následující pondělí byl utracen – necelých 72 hodin po svém posledním startu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Za toxickou posedlostí plastickými operacemi v Jižní Koreji mohou přehnané standardy krásy. Mladí je dostávají jako dárek od rodičů
Když se štěstí obrátí
Příběh koně Snowa zdokumentoval list The Korea Herald ve zprávě o osudu bývalých dostihových koní na ostrově Čedžu. Kůň dříve známý pod jménem Yaho Strong Cat patřil k těm nejúspěšnějším na dostihové dráze v Soulu a mezi sázkaři byl velmi oblíbený.
Léta intenzivního tréninku mu však zničila kopyta natolik, že musel odejít do důchodu. V roce 2021 mu hrozilo, že skončí na jatkách. Zachránil ho Kim Nam-hoon, bývalý profesionální golfista, který založil útulek Mare Forest.
„Když si koně poprvé po letech lehnou do trávy, znamená to, že se konečně cítí v bezpečí,“ řekl Kim listu The Korea Herald. Snow se nyní prohání po volných pastvinách mezi sopečnými kopci Čedžu a jako jeden z mála dostal druhou šanci.
Oficiální programy a jejich hranice
V roce 2020 zřídila KRA Fond pro péči o plnokrevníky, který ročně obdrží přibližně 28 milionů korun na rehabilitaci a přechod koní do jezdeckých a terapeutických programů. Z fondu bylo financováno také otevření vlastního zařízení v okrese Jangsu a vláda plánuje zavést povinnou registraci všech koní.
Kritici však poukazují na to, že po tisících koních, kteří každoročně opouštějí zemi, jde spíše o symbolická než systémová řešení.
Pokud se podíváme na západní země, jako jsou USA nebo Velká Británie, nebo i asijské země, jako je Hongkong, najdeme tam programy jako Retraining of Racehorses nebo Thoroughbred Aftercare Alliance, které jsou financovány samotným dostihovým průmyslem a podpořeny zákony. Ani tam to však není vždy růžové. Bývalí dostihoví koně často nacházejí nový život jako jezdecké, terapeutické nebo rodinné koně.
Jižní Korea je v tomto směru pozadu a podobný model se zde teprve začíná formovat. Může však svůj přístup skutečně změnit?
Zdroje: KRA, Asiae, Asianracing, Sigma, SportsChosun, The Korea Times 1,2, The Korea Herald, PETA
