Po smrti papeže Františka se svět obrací k Vatikánu, kde se připravuje nové konkláve. Zatímco v minulosti byli favorité na papežský stolec především z Evropy, v současnosti se stále častěji hovoří o možném nástupci z Asie. Prvním papežem z tohoto kontinentu by se mohl stát filipínský kardinál Luis Antonio Tagle – je to však reálně možné?
Smrt papeže Františka přinesla jednu z nejzásadnějších otázek ve Vatikánu – kdo bude jeho nástupcem? Pozornost se tak v těchto dnech kromě pohřebního obřadu, který se uskuteční v sobotu 26. dubna, soustředí také na konkláve, které rozhodne o příštím vůdci katolické církve. Historicky se téměř vždy ukázalo, že na papežském stolci seděli muži z Evropy, zejména z Itálie. Výjimky byly vzácné, ale i papež František, který pocházel z Argentiny, naznačil, že církev vnímá i takto rychle se měnící svět.
Dnes je situace trochu jiná. Asie, a tedy zejména Filipíny, se staly jedním z největších duchovních center katolicismu. Ze země s desítkami milionů věřících vzešla také jedna z nejvýraznějších osobností současné církve – kardinál Antonio Tagle. Jeho jméno nyní stále častěji rezonuje mezi těmi, kdo uvažují o budoucnosti Vatikánu. Je však Tagle jen symbolem nové doby, nebo skutečným favoritem, který má šanci změnit zavedená pravidla volby papeže?
Hlas Asie ve Vatikánu
Luis Antonio Gokim Tagle se narodil 21. června 1957 na Filipínách v rodině s kořeny částečně filipínskými a částečně čínskými. Teologické vzdělání získal na Katolické univerzitě ve Washingtonu, kde úspěšně obhájil doktorát z teologie. Po vysvěcení v roce 1982 působil jako kaplan, rektor semináře a profesor teologie v diecézi Imus. V roce 2001 byl jmenován biskupem této diecéze a jeho otevřený a sociálně citlivý přístup si brzy získal širší uznání.
Do popředí se výrazněji dostal jako 32. arcibiskup Manily v roce 2011. O rok později ho papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem. Jeho kariéra ve Vatikánu nabyla nových rozměrů v prosinci 2019, kdy jej papež povolal do Říma jako prefekta Kongregace pro evangelizaci národů (nyní Sekce první evangelizace Dikasteria pro evangelizaci). Tagle se tak stal jednou z nejvlivnějších asijských osobností v srdci katolické církve.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Svět přišel o duchovního vůdce: V Asii uctívají památku papeže Františka i země, kde nepřevládá křesťanství
Kardinál Tagle byl považován za blízkého spolupracovníka papeže Františka. Jejich vize jsou podobné – oba zdůrazňují otevřenou, pokornou církev, která je blízko lidem na okraji společnosti. Webová stránka Philstar Life uvádí, že František i Tagle věří v církev, která se obrací k chudým, lidem na okraji společnosti a zapomenutým. Hlásají soucit místo odsuzování a službu místo postavení, a právě v tom jsou si velmi podobní.
Snad i proto je Tagle často považován za tvář církevního modernismu. Zasazuje se o otevřený dialog, podporuje důstojnost marginalizovaných skupin a jeho styl vedení se vyznačuje velkou mírou pokory a schopnosti naslouchat. V očích mnohých představuje hlas Asie i hlas nové generace katolických vůdců.
Proč se o něm mluví jako o nástupci?
Luis Antonio Tagle byl ve vatikánských kruzích dlouho označován za jednoho z nejvážnějších kandidátů na nástupce papeže Františka. Jeho jméno se objevilo již při předchozích úvahách o konkláve, ale dnes, v kontextu globálních výzev a potřeby jednoty, se zdá být ještě aktuálnější.
Hovoří plynně několika jazyky, přirozeně se pohybuje mezi různými kulturami a jeho diplomatický projev oslovuje věřící v různých částech světa. Jeho síla však nespočívá v síle jeho projevů, ale ve schopnosti navazovat kontakty napříč generacemi, kontinenty a náboženstvími. Někteří v něm proto vidí nejen „asijskou naději“, ale i most mezi tradicí a budoucností. A právě tento most může být pro církev v nadcházejících měsících klíčový.
Jak na možnost Tagleho zvolení reagují Filipíny?
V Asii, zejména na Filipínách, kde je katolická víra součástí každodenního života, je jméno kardinála Tagleho slyšet s nadějí i hrdostí. Filipínská média ho označují za tzv. asijského Františka – ne kvůli jeho funkci, ale kvůli jeho pokoře, lidskosti a neúnavné snaze být nablízku těm nejzranitelnějším. Samotná představa, že by se mohl stát papežem, má v zemi elektrizující účinek. Věřící sledují konkláve s napětím a modlitbami, ale církevní autority zároveň upozorňují na nutnost respektovat tento proces. Filipínská biskupská konference vyzvala veřejnost, aby se vyvarovala veřejných kampaní, které by mohly působit nevhodně.
Kněží a biskupové se shodují – bylo by to historické. Zároveň však zdůrazňují, že volba papeže není otázkou národních preferencí, ale víry a duchovního rozlišování. „Tagleho jmenování papežem by bylo historickým okamžikem, který by znamenal nejen osobní triumf, ale také uznání rostoucí role Asie v katolické církvi,“ píše zahraniční zpravodajský server Gulf News.
Jak se volí papež a kdo jsou Tagleho oponenti?
Smrt papeže spouští proces, který se po staletí nemění. Konkláve, uzavřené shromáždění kardinálů mladších 80 let, rozhoduje o tom, kdo bude příští hlavou katolické církve. V Sixtinské kapli ve Vatikánu se pro tentokrát sejde 135 volitelů, kteří jsou od okolního světa odděleni přísnou izolací. Po sérii modliteb a hlasování, kterých mohou být až čtyři, je výsledek oznámen kouřem. Černá barva kouře znamená, že volba nebyla úspěšná, a bílá oznamuje nového papeže.
Kardinál Luis Antonio Tagle je často označován jako „papabile“, tedy vážný kandidát. Jeho vize otevřené a sociálně citlivé církve oslovuje kardinály, kteří chtějí pokračovat v odkazu papeže Františka. Ne všichni však s tímto směřováním souhlasí. Ve hře jsou také jména, která by mohla vést církev konzervativnějším směrem.
Za jednoho z favoritů je považován kardinál Pietro Parolin, vlivný diplomat a současný vatikánský sekretář. V některých předpovědích je zmiňován také ghanský kardinál Peter Turkson, známý svou prací v oblasti sociální spravedlnosti a odpovědnosti za klima. Konkláve však zůstává nevyzpytatelné. Proto je Tagleho šance tak fascinujícím příběhem a balancuje mezi nadějí, geopolitikou a tajemstvím víry.
Symbolika nestačí. Ale hlas z Asie je stále hlasitější
Luis Antonio Tagle by se mohl stát papežem, ale stejně tak může zůstat hlasem v zákulisí. Ať už konkláve rozhodne jakkoli, jedno je jisté: filipínský kardinál symbolizuje nový duchovní horizont, v němž Evropa již není středem křesťanského světa.
Tagleho příběh je důkazem, že budoucnost církve se může utvářet v místech, kde katolicismus dynamicky roste, tedy v komunitách, které žijí vírou uprostřed chudoby, rozmanitosti a výzev 21. století. Proto se o něm mluví ne jako o výjimce, ale jako o příkladu toho, co může přijít.
I kdyby Tagle nevzešel z konkláve jako nový papež, jeho jméno bylo slyšet dostatečně hlasitě. A i to je signál, že se světová církev pomalu, ale jistě obrací k jiným kontinentům, a zároveň jiným způsobům uvažování o víře.
Zdroje: Philstar Life, Gulf News, Eurasia Review, INQUIRER, mytv.ph, Independent
