Podle staré čínské mytologie nosíme všichni kolem malíčku neviditelnou červenou nit, která nás předurčuje k osudovému setkání s naší láskou nebo spřízněnou duší. Tato legenda je kromě Číny populární také v Japonsku a Jižní Koreji.
Původ červené nitě lze nalézt v několika kulturách a náboženstvích, například v hinduismu, buddhismu, křesťanství. V hinduismu nosí červenou (někdy žlutou nebo bílou) nit vdané ženy na levém zápěstí a muži a svobodné ženy na pravém zápěstí. Nosí se jako symbol štěstí a ochrany. V mystické formě judaismu, kabale, vychází ze starých hebrejských textů o Ráchel. Ta se léta snažila počít dítě. Věřilo se, že byla neplodná, dokud neporodila Josefa. Zemřela při porodu svého druhého syna Benjamína. Po její smrti bylo její prioritou udržet své děti v bezpečí a chránit je před újmou. Rituál na její počest spočívá v tom, že se kolem jejího hrobu sedmkrát omotá červená šňůra, aby se do Ráchel vložila energie ochrany a lásky. Po sejmutí z jejího hrobu se z šňůry vyrábějí náramky. Nosí se na levé ruce. Protože ne každý má k jejímu hrobu přístup, nechávají představitelé kabaly šňůru sedmkrát zauzlovat. V buddhismu červenou nit žehná lama (buddhistický vůdce).
Udělá na náramku uzel a požehná ho mantrou. Náramek přináší štěstí a ochranu. Červená nit je zmiňována také v křesťanství, konkrétně ve Starém zákoně v knize Genesis. Nit zde symbolizuje vykoupení. Odstřižení červeného náramku je ve všech případech spojeno se smůlou a obvykle se nosí, dokud nespadne. Věří se, že jakmile náramek spadne, splní se nebo se brzy splní přání nebo záměr, který jste si stanovili při jeho nasazování. Podívejme se blíže na původ legendy o červené niti osudu v Číně.
Na začátku příběhu stojí čínský bůh lásky a manželství Yue Lao (známý také jako Yue Xia Lao Ren), který se lidem zjevuje za svitu měsíce, neboť jeho jméno znamená „stařec pod měsícem“. V umění je zobrazován s dlouhým, jasně bílým plnovousem, žlutým císařským rouchem, přátelským výrazem a knihou se seznamem jmen. Nosí s sebou červený hedvábný provaz nebo nit, kterou používá ke spojování párů. Podle legendy se jednoho dne za dynastie Tang potuloval po ulicích mladý muž jménem Wei Gu a naříkal, že nemá ženu. Na okraji města si všiml starého muže s dlouhým bílým plnovousem, který si pozorně četl knihu. Wei Gu se ho zeptal, co čte, protože kniha byla napsána v jazyce, kterému nerozuměl. Stařec odpověděl, že je to jeho deník, do kterého si zaznamenává své sňatky a zásnuby. Když to říkal, ukázal na malou holčičku, která šla po cestě se svou babičkou, a řekl muži, že za deset let bude jeho ženou. Wei Gu si myslel, že si z něj stařec dělá legraci, rozzlobil se a hodil po holčičce kámen. Zasáhl holčičku mezi oči. Wei Gu pokračoval ve svém životě. Pracoval jako asistent guvernéra. Jako odměnu za svou dobrou práci byl zasnouben s guvernérovou dcerou. Byla to velmi vzdělaná a krásná žena, ale neměla žádného nápadníka. Během svatební noci si Wei Gu všiml, že jeho žena trvá na tom, aby měla zakryté čelo. Když jí Wei Gu odkryl čelo, uviděl mezi jejíma očima malou jizvu. Vysvětlila mu, že když byla malá, někdo po ní hodil kámen, po kterém jí zůstala jizva. Wei Gu jí pak vyprávěl příběh o starém muži, kterého kdysi potkal, a požádal ji o odpuštění. Žena mu odpustila a řekla, že ten, kterého potkal, musel být nesmrtelný. Brzy se legenda o Yue Laovi rozšířila po celé Číně a stala se předmětem lidových pověstí a mýtů.
Yue Lao je velmi oblíbeným bohem, ke kterému se romantici modlí dodnes. Je považován za čínského Amora. Po modlitbě je běžné, že věřící nosí kolem zápěstí červenou šňůrku k vyjádření svého přání. V čínské mytologii bůh uvazuje červenou neviditelnou šňůrku kolem kotníků. V zemích jako Japonsko a Jižní Korea se červená nit váže na palec muže a malíček ženy. V současnosti se nit zobrazuje svázaná na malíčku obou lidí. Nit se může zamotat, ale nikdy se nedá přestřihnout. A proč je červená? Červená v čínské kultuře symbolizuje štěstí, radost, vitalitu a plodnost. Věří se, že odhání zlo. Původ boha Yue Lao pochází také z mytologie. Říká se, že Královna matka Země byla tak dojata láskou mezi Chang’E a Hou Yi (příběh stojící za Svátkem středu podzimu), že si myslela, že žádný pár by neměl být oddělen jako oni, proto poslala mezi lidi starého boha žijícího v jeskyni na Měsíci , aby lidi mezi sebou dohazoval. Každý rok během festivalu Oixi (čínský Valentýn) Bohyně sedmi hvězd tvoří seznam jmen svobodných mužů a žen. Po získání tohoto seznamu Yue Lao začne vytvářet shody na základě osobností a zájmů jednotlivců. Když takové najde, spojí je neviditelnou červenou nitkou. V původní verzi měl Yue Lao mít na starosti jen manželskou knihu bez schopnosti dohazovat, mezi páry však zvítězila podoba starce, který kontroluje proces dohazování. V čínské mytologii existuje několik úprav legendy. Zatímco v první, kterou jsme zmínili, hodí Wei Gu do dívky kámen, v jiné verzi ji mezi oči bodne nožem, protože si myslí, že je příliš ohavná, aby se stala jeho ženou. V další verzi to je jeho sluha, který zabije babičku holčičky a holčičku zasáhne jen mezi oči. Každopádně existuje i pokračování příběhu, kdy Wei Gu a jeho manželka mají dva syny a dceru. Wei Gu se snaží najít partnery pro své děti a prosí starce o pomoc, ale Yue Lao odmítne muži pomoci. Frustrovaný se tak rozhodne hledat sám, ale s žádným potencionálním partnerem pro jeho děti to nevyšlo.
Odkloníme se od Wei Gua a připomeňme si další čínskou legendu spojenou s červenou nití. V této legendě vystupuje dívka a chlapec. Dívka se do chlapce zamiluje a vyzná mu lásku. Chlapec ji odmítne a vysměje, takže dívka zůstává ponížená. Zamíří k nedaleké fontáně a rozpláče se. Zde potká Yue Laa, který jí oznámí, že jsou ve skutečnosti spřízněné duše. Dívka si pomyslí, že si z ní stařec dělá legraci a rozzlobeně uteče pryč. Po letech se z dívky stane krásná žena, která potká okouzlujícího muže. Je jí povědomý. Zeptá se ho proto na jméno, ale nezdá se, že by ho poznala. Teprve během svatební noci se její muž svěří, že bylo velmi hloupé odmítnout jednu dívku, která se mu líbila, a zesměšnit ji. Tehdy si oba uvědomí, kdo je ten druhý a muž se ženě následně omluví. Jiná verze zase vypráví příběh o králi, který je zvědavý, kdo bude jeho manželka. Zavolá si proto čarodějnici, která mu ukáže dívku na rukou znetvořené ženy. Král se rozzlobí, že jde o výsměch, do holčičky hodí kámen, čarodějnici označí za podvodnici a nechá ji popravit. O několik let později král během svatební noci uvidí nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl, s malou jizvou v čele. Ukáže se, že jde o někdejší holčičku, do které kdysi hodil kámen. Jde stále o stejnou podobu, jen postavy v příběhu se obměňují.
Japonská legenda je jiná. Představte si průsvitné tělo se složitou změtí krevních cév. Jedná se o životodárné řeky, kterým vděčíme za naši existenci. Nyní si všimněte jednoho významného proudu krve, který plyne z malíčku přímo do srdce. Z tohoto důvodu, když se uzavírá mezi lidmi přísaha, propletou se malíčky, protože ty jsou zástupci srdce. Podle japonské legendy céva v malíčku nekončí, ale pokračuje ve formě neviditelné nitky, která „vytéká“ z malíčku a dále se proplétá s nitkami jiných lidí. Spojuje osudem vaše a jejich srdce. Dříve či později je vám souzeno se setkat bez ohledu na to, jak daleko od sebe žijete či jak moc se vaše životní okolnosti liší. Japonci říkají při setkání své osudové lásky frázi „akai ito de musubareteru“, což znamená „jsme spojeni červenou nití“. I Japonci věří, že nitky se mohou zamotat a natáhnout, proto setkání s vaší osobou může trvat déle, ale nikdy se nemohou přetrhnout. Jak by řekli Japonci: náš svět má mnoho překážek, ale nic se neděje náhodou. Jihokorejská verze legendy je podobná čínské. Vypráví o mládenci, který při procházce potkal stařenu s bělavými vlasy, která zaplétala nitky, červenou a modrou. Obě barvy představují v korejské kultuře harmonii yin yang. Byl zvědavý, co dělá, proto mu stařena odpověděla, že dohazuje pár lidí, na co se mládenec zeptal, koho si vezme za ženu. Stařena prozradila, že půjde o dívku na druhé straně hory a stane se tak za patnáct let. Mládenci se to nelíbilo a stejně jako v čínské verzi, i tady hodil do dívky kámen. Roky ubíhaly, až se z muže stal starosta města, který se připravoval na svatbu. Když se během svatební noci podíval na svou vyvolenou, zakrývala si červení (lícenkou) své tváře a čelo. Když se jí zeptal, co se jí stalo, odpověděla, že když byla malá, kdosi po ní hodil kámen. Muž, zamilovaný až po uši, prosil ženu o odpuštění. Ta mu odpustila. Zatímco v případě čínské verze muž odmítne dívku pro společenské postavení, v jihokorejské verzi hraje roli netrpělivost.
Zatímco čínská, japonská nebo jihokorejská mytologie se zaměřuje především na romantickou lásku mezi dvěma lidmi, věří se, že nit spojuje i lidi, kteří jsou si souzeni mimo romantickou rovinu, například naše přátele nebo kolegy. Myšlenka osudu, který nás vede k naší osobě, je v Asii tak populární, že se objevuje ve všech formách popkultury prostřednictvím písní, dramat, filmů, mangy nebo anime. Pamatujte tedy, že jste navždy spojeni neviditelnou nití s někým, koho můžete klidně potkat i dnes.
Zdroj: mythopedia.com, brightside.me, localiiz.com, karmaandluck.com
