Školní rok začíná Japonsku v dubnu a končí v březnu. To však není jediný zajímavý aspekt japonského vzdělávacího systému. Jakým systémem procházejí mladí Japonci a jak musí být na výuku připraveni?
Japonsko, které je třetí největší ekonomikou světa, přispívá velkou částí svého HDP na zlepšování vzdělávání a podporu výzkumných a vývojových aktivit. Jednou z mnoha věcí, kterou se odlišuje od ostatních zemí, je jeho vzdělávací systém. Vzdělávání se zaměřuje spíše na kvalitu než na kvantitu, a proto podle studií až 85 % studentů chodí do školy rádo. Povinná školní docházka trvá devět let. Školní rok začíná v dubnu a končí v březnu v období rozkvětu sakur. Většina japonských škol má třísemestrální školní rok. První pololetí: duben až srpen (letní prázdniny trvají od konce července do konce srpna). Druhý semestr: září až prosinec, třetí semestr: leden až březen. Děti chodí do školy od pondělí do pátku, v některých školách se vyučuje i v sobotu.
Po dovršení tří let věku dítěte nastupuje do mateřské školy (předtím však může navštěvovat jesle). Děti jsou podporovány v mimoškolních aktivitách, jako je tanec, zpěv, kreslení a pod. V šesti letech dítě přechází do základní školy, kde navštěvuje šestou třídu. Třídy se každý rok promíchávají a učitelé mění svá místa, takže žáci mají možnost poznat nové lidi. Žáci nosí stejné školní tašky z prošívané tvrdé kůže (randoseru). Dítě ji dostane na začátku základní školy a obvykle ji nosí až do šesté třídy. Nejčastějším vysvětlením tohoto pojmu je, že pochází z nizozemského slova ransel nebo německého slova ranzen, což znamená batoh. Ve většině japonských škol nosí dívky červené školní brašny, chlapci černé. Žáci se učí čtení a psaní, japonskému jazyku a literatuře, přírodním vědám, matematice, společenským vědám, tělesné výchově, výtvarné výchově, hudbě, mravní výchově atd. Děti navštěvují základní školu do 12 let. Poté následuje střední škola, která se v Japonsku dělí na dva stupně: nižší střední školu a vyšší střední školu. Pouze nižší střední vzdělání je povinné. Téměř 99 % studentů se rozhodne pokračovat dále.
Nižší sekundární vzdělávání trvá tři roky, skládá se ze 7. až 9. třídy a je určeno pro žáky ve věku 12 až 15 let. V této fázi vzdělávání začíná většina japonských škol učit žáky nosit školní uniformu. V některých školách nesmějí dívky v zimě nosit punčocháče, protože k sukním musí nosit pouze ponožky. Na tomto stupni vzdělávání žáci získávají pokročilé znalosti v předmětech, jako jsou společenské vědy, výtvarná výchova, tělesná výchova atd. Povinným předmětem je angličtina. Kromě angličtiny si žáci mohou zvolit výuku čínštiny, korejštiny, francouzštiny nebo němčiny. Vyšší sekundární vzdělávání trvá od 10. do 12. ročníku, tj. do 18 let věku. Pro postup do 10. ročníku musí žáci složit přijímací zkoušku.
Typický rozvrh zahrnuje povinné a volitelné předměty. Povinnou součástí výuky je roční kurz domácí ekonomiky, který připravuje studenty na rodinný život. Studenti se učí vařit, vést rozpočet a diskutovat o významu rodiny. Téměř každá škola pořádá každý měsíc dopolední celoškolní setkání, na kterém je hlavním řečníkem ředitel školy. Dříve studenti při proslovu stáli, dnes se projev poslouchá vsedě na podlaze. Téměř polovina středoškoláků navštěvuje kromě povinných předmětů také přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na vysokou školu.
V Japonsku je více než 700 univerzit, které nabízejí studium v různých oborech, jako je strojírenství, obchod, právo, humanitní vědy atd. Studenti mají možnost vybrat si studium na univerzitě, ať už státní, veřejné nebo soukromé. Bakalářské studijní programy trvají čtyři roky s výjimkou oborů, jako je medicína, stomatologie, farmacie a veterinární lékařství, které vyžadují šest let studia. Další formou vysokoškolského vzdělávání jsou odborné/specializované vysoké školy. Zde je cílem zvýšit kvalifikaci studentů, kteří se chtějí věnovat určitému povolání, takže poskytují jedno- nebo dvouleté kurzy, jejichž cílem je zlepšit dovednosti studentů v určitém oboru. Další možností jsou juniorské vysoké školy, kde se vyučují koncepty související s předměty, jako jsou humanitní vědy, ekonomika domácnosti, ošetřovatelství nebo sociologie. Délka studia se v závislosti na oboru pohybuje mezi dvěma a třemi lety. Poslední možností jsou technické vysoké školy. Programy zde trvají pět let nebo v některých případech pět a půl roku.
Univerzitní systém je tedy stejný jako u nás. Také v Japonsku mohou studenti během studia na univerzitě vyjíždět na výměnné pobyty. Ty jsou nedílnou součástí japonského vzdělávacího systému. Japonští studenti nemohou studovat na univerzitě v cizí zemi déle než jeden rok.
Zdroj: lovefortraveling.com, japanandjapanese.com, brightside.me, leverageedu.com, youtube.com/Onomappu
