Thajští BL herci Up a Poom exkluzivně promluvili o náročné přípravě na své role, sbližování během natáčení i setkáních s evropskými fanoušky

Kultura
Thajští BL herci Up a Poom exkluzivně promluvili o náročné přípravě na své role, sbližování během natáčení i setkáních s evropskými fanoušky Foto: Se svolením Jus in Bello

V thajském odvětví boys’ love (BL) má jen málokterý pár tak kontrastní životní cesty a zároveň sdílí stejné profesionální nasazení jako UpPoom. Oba herci za sebou mají roky tvrdé práce, než se jejich cesty zkřížily na konkurzu, který jim přinesl celosvětový úspěch. Dnes patří k nejvýznamnějším párům BL scény, avšak mimo kamery se každý z nich vydává svou vlastní cestou. Během setkání s fanoušky v Římě nám poskytli exkluzivní rozhovor, ve kterém nám nejen nabídli pohled do zákulisí svých náročných projektů, ale také prozradili, co je v soukromí spojuje.

První listopadový víkend (6.–7. 10.) se v Římě konala již tradiční akce JIB Dream Fanmeet, jíž se zúčastnilo několik hvězdných párů ze světa BL. Mezi nimi byli i Up Poompat Iam-samang a Poom Phuripan Sapsangsawat, jejichž profesionální chemie upoutala pozornost producentů už během tří krátkých desetiminutových konkurzů. Ačkoli Up, který se proslavil v populární sérii Lovely Writer, a Poom, jenž má zkušenosti s televizními seriály, pocházejí z odlišného prostředí, spojuje je naprostá oddanost herectví a vzájemný respekt.

Jejich vzestup začal v roce 2024 globálním fenoménem My Stand-In. Příběh kaskadéra Joea (Poom), který po tragické nehodě dostane druhou šanci v těle cizího člověka a setká se s bohatým Mingem (Up), získal na Thailand Digital Awards ocenění za nejoblíbenější herecký pár. Ve svém nejnovějším, odvážnějším romantickém seriálu Love of Silom tato dvojice opět prokázala všestrannost a fyzickou odolnost. Jejich postavy, Krit, mladý policista svázaný rodinnými tradicemi, a Wayu, student pohlcený nočním životem, si navzájem pomáhají překonat svá traumata. Mimo obrazovku však tato dvojice ukazuje svou uvolněnější stránku, například v oblíbeném cestovatelském pořadu UP POOM Pak na YouTube.

Potkat tyto a jiné hvězdy by nebylo možné bez oddanosti týmu Jus in Bello, který i nadále vytváří příležitosti pro setkání diváků a umělců, navazování kontaktů a proměnu jejich společné vášně v reálné zážitky. Právě díky nim jsme také měli příležitost položit této charismatické dvojici několik otázek. Co pro ně znamenalo překonat počáteční rozpačitost na prvních workshopech, jak vzpomínají na fyzicky nejnáročnější scény a kam by se společně rádi vydali v příštím díle svých cestovatelských vlogů?

Předtím, než jste se potkali, jste už každý nasbírali vlastní zkušenosti a vydali se ve své herecké kariéře odlišnými cestami. Když se ohlédnete zpět, existuje nějaký konkrétní projekt, zkušenost nebo životní období, o kterém máte pocit, že vás pomohlo připravit na příležitosti, které přišly později?

Up: Myslím si, že neexistuje jediný projekt, událost nebo zkušenost, které by nás na práci dokonale připravily. Věřím, že je to o neustálém učení se prostřednictvím každé jednotlivé příležitosti, kterou dostaneme, a o snaze udržovat se neustále připravený na každý další projekt a každou novou práci, která nám přijde do cesty. Musíme se připravit co nejlépe a nejpoctivěji, jak jen dokážeme, abychom daný projekt zvládli.

Poom: Mám to stejně. Podle mě to není jen o jednom projektu. Platí to pro každý projekt, do kterého se chystáme pustit. Musíme se vždy připravit. Vezměme si například seriál, který jsme právě dotočili, tedy Love of Silom. Byl tam tanec a různé další dovednosti. Phi Up musel natáčet akční scény a hrát policistu, takže se na to musel připravovat a chodit na speciální workshopy. Je to příprava po všech stránkách.

Up: Myslím, že být hercem znamená, že se každý musí neustále rozvíjet. Nemůžete stát na místě.

Poom: Ano, přesně tak.

Vaše cesty se zkřížily během konkurzu na seriál My Stand-In, který vás nakonec spojil jako hlavní herecké partnery. Jaké byly vaše první dojmy z toho druhého a bylo na tom prvním setkání něco, kvůli čemu jste byli zvědaví, jak vám to spolu bude fungovat před kamerou?

Poom: Během My Stand-In byl můj první dojem takový, že nás dali dohromady, abychom spolu hráli, a já si říkal: „Páni, on o herectví mluví fakt hodně,“ a podobně. Oba herectví milujeme. Osobně jsem měl pocit, že jsem zvědavý úplně na všechno. Zaprvé, vůbec jsme se neznali. Přišli jsme a hned nás poslali společně na workshopy, takže jsme se museli navzájem poznávat a zjišťovat, jaký ten druhý je, přímo na místě. Já měl pocit, že opravdu chce, aby ten projekt dopadl skvěle, a já to chtěl taky. Chtěl jsem, aby si ho fanoušci zamilovali. A zajímalo mě v podstatě úplně všechno, protože jsem ho na začátku vůbec neznal. Oba jsme byli tiší a během castingu jsme toho moc nenamluvili. Bylo tam na povídání hrozně málo času. Takže jsme přišli na workshopy, tam jsme si popovídali a teprve tehdy jsme se poznali.

Up: Hned na první pohled jsem měl pocit, že je to někdo, kdo do toho dává 100 %. Je skutečně oddaný práci a všemu, co má zrovna před sebou. A protože mě vždy učili, abych do každé práce, kterou dostanu, vkládal 100 %, velmi si cením lidí, kteří do toho dávají všechno. Jednou z nejlepších vlastností, jakou může člověk mít, je ochota vydat ze sebe to absolutně nejlepší ve všem, co dělá. A také jsem měl velkou radost, že pracuji s někým, kdo má stejný cíl.

Postavy Joea a Minga procházejí komplikovaným vztahem plným emocí, jako je láska, zklamání, pocit viny a touha po druhé šanci. Jak jste přistupovali k emočně náročným scénám? Pomohlo vám něco pochopit činy nebo pocity vašich postav?

Up: Workshopy. Obrovské množství workshopů před začátkem natáčení, že? Absolvovali jsme spoustu hereckých workshopů, protože ty postavy jsou velmi komplexní. Měl jsem pocit, že když potom přišel čas na samotné natáčení, umožnilo nám to postavu mnohem rychleji vytáhnout na povrch a napojit se na její emoce.

Poom: Ano. U mě úplně to samé, workshopy. Protože kromě nich jsme před natáčením žádnou jinou přípravu neměli. Museli jsme pochopit všechny pocity své postavy, znát celý příběh a vědět, jaká každá postava je, co považuje v životě za nejdůležitější. Potom už se všechno posouvá vpřed skrze myšlenky a pocity té postavy.

V seriálu My Stand-In jste čelili náročným hereckým výzvám. Poom se navíc připravoval na akční scény a kaskadérské kousky. Jak se podle vás tato fyzická náročnost otiskla do vašeho hereckého výkonu?

Poom: V My Stand-In bylo podle mě na akčních scénách nejtěžší správně vychytat choreografii a pohyb v prostoru. Při natáčení nejde jen o to, správně provést pohyb a přejít k dalšímu záběru. Jde také o úhly kamery: jestli to kamera dobře zabere, jestli jsme to udělali stoprocentně přesně, jaké je riziko zranění a podobné věci. Protože bezpečnost je také to nejdůležitější. Myslím si tedy, že to má poměrně značný vliv, protože se zde mísí emoce, samotná scéna i kompozice záběru. Není to jen jedna jediná věc; je to mnoho prvků, které do sebe musí zapadnout, aby se to podařilo.

Osobně bych se v reálném životě k něčemu takovému, jako jsou kaskadérské kousky a podobně, nikdy nedostal. A také to změnilo můj pohled na samotnou profesi. O kaskadérské profesi jsem toho totiž dříve moc nevěděl. Až když jsem tu roli ztvárnil, viděl jsem, jak všichni spolupracují a jak funguje kaskadérský tým. Není to jen o tom, že natočí akční scénu a – páni – my na place vidíme jen hotový výsledek. V zákulisí probíhají workshopy a spousta příprav. Plánují se úhly kamery a choreografie pohybů tak, aby to vypadalo krásně a zasáhlo diváky co nejsilněji. Je to obrovské množství práce.

Po úspěchu seriálu My Stand-In jste se znovu setkali v projektu Love of Silom, který přináší zcela odlišné prostředí i jiný typ příběhu. Co pro vás oba bylo největší výzvou při přechodu k těmto novým postavám a v čem se tato spolupráce lišila od vašeho prvního společného projektu?

Up: Nejdřív odpovím ohledně naší spolupráce. Ta se ještě zlepšila. Jsme mnohem více sladění, protože jsme spolu už dlouho a hodně jsme spolu pracovali. Díky tomu je spolupráce bezstarostná. Nemusíme se obávat toho, jak bude náš vztah fungovat, protože uplynula docela dlouhá doba a teď nám to jde opravdu dobře. Ano, co se týče postav, mám také pocit, že jsou velmi odlišné. Upřímně si myslím, že tyto postavy vyžadují velmi specifické dovednosti, které se člověk musí naučit.

Například postava, kterou hraje Poom, musí tančit, musí dělat pole dance a podobné věci, což nejsou dovednosti, které by běžný člověk jen tak měl. Já jsem zase musel absolvovat další kurzy akčních scén, naučit se víc ju-jitsu a osvojit si zacházení se zbraněmi a podobně. Je to něco, na čem jsme v tomto seriálu opravdu tvrdě pracovali, aby lidé viděli, že jsme se těmito postavami skutečně stali.

Poom: Co se týče našeho vztahu, mám pocit, že je každým dnem lepší, protože jsme se víc poznali, sblížili se, pracovali spolu a trávili spolu čas. Je to něco, kde si jsme prostě pořád blíž a blíž. A pokud jde o postavy, jsou tam obrovské rozdíly. V předešlém seriálu jsem hrál kaskadéra, takže jsem musel navštěvovat workshopy v té oblasti. Ale v tomto seriálu, přesně jak říkal Up, jsou pro každou roli potřeba jiné dovednosti, takže jsem musel chodit na lekce tance navíc. A co se týče tance, byl jsem na absolutní nule. Vůbec jsem to neuměl a nikdy v životě by mě nenapadlo, že to budu muset dělat. A nakonec jsem si tanec opravdu zamiloval [smích]. Když jsem šel na lekce a viděl, že budu muset šplhat po tyči a podobné věci, říkal jsem si: „Páni, jak tohle vůbec zvládnu?“ Vypadalo to totiž hrozně těžce. Ale jakmile jsem to zkusil a viděl v zákulisí, jak to vypadá na kameře, připadalo mi to moc krásné. Takže jsem do toho chtěl dát 100 % a vydat ze sebe to nejlepší.

Vedle herecké kariéry se oba věnujete také vlastnímu podnikání a nezávislým projektům. Jak se vám daří skloubit nabitý herecký program se závazky vůči vašim vlastním projektům?

Up: To se skloubit nedá [smích]. Nedá se to skloubit. Ne, dělám si legraci. Je to celé o stanovení priorit. Protože mám pocit, že to, co je důležité, by mělo být na prvním místě. Stačí si správně nastavit priority a je to v pohodě, protože každý má úplně stejné množství času. Každý má 24 hodin denně. Záleží tedy jen na nás, kterému úkolu se rozhodneme dát větší prioritu. Ano.

Poom: Upřímně, je to jen o dobrém plánování času. Kdykoliv děláme nějaký projekt nebo cokoliv jiného, mluvíme o tom předem a naplánujeme si, co a jak budeme dělat. Pak si jasně rozdělíme rozvrhy a od samého začátku spolu otevřeně komunikujeme. Mám pocit, že když si věci hned na začátku jasně vyříkáme, nevzniknou později při spolupráci žádné problémy.

Ve vašem cestovatelském projektu UP POOM Pak vás fanoušci mohou vidět v uvolněnější atmosféře, mimo předepsané scénáře. Co vám tento formát umožňuje ukázat z toho, na co při natáčení běžného seriálu nezbývá moc prostoru? Objevili jste o sobě při společném cestování i něco nového?

Up: Ano, jsme tam opravdu sami sebou.

Společně: Ano, přesně tak [smích].

Up: Myslím, že jsme se za tu dobu, co to spolu natáčíme, ještě víc sblížili. Kromě toho, že jsme si bližší my dva, sblížili jsme se i se všemi kolem nás, ať už je to celý štáb, který s námi cestuje, Phi Pom, Phi Justin, nebo oba naši manažeři. Nezlepšilo to jen vztah mezi námi dvěma. Zlepšilo to vztahy i se všemi okolo.

Poom: Vlastně si myslím, že to lidem umožňuje poznat jinou stránku našeho soukromého života nebo osobních zvyků, způsob, jakým odpočíváme. Protože když pracujeme, tak prostě pracujeme, takže diváci vidí jen náš pracovní režim.

Ale když natáčíme na YouTube nebo tento typ pořadu, je to soukromá, osobní stránka. Jsme to my během cestování, hraní, u jídla nebo různých aktivit. Lidé mohou vidět jiný úhel pohledu. „Hele, nejsme to jen my, kdo pracují a jsou ve stresu,“ myslí si. „Hele, tenhle člověk má rád tohle jídlo,“ nebo „Hele, takhle se tenhle člověk chová, když je unavený,“ nebo „Takhle reaguje, když vidí různé věci, které nikdy předtím neviděl.“ Lidé tak mnohem víc poznají preference každého z nás, silné stránky, to, co nemáme rádi, a všechno ostatní.

Vaše práce oslovuje fanoušky daleko za hranicemi Thajska a vaše návštěva Říma vám dává možnost spojit se s evropskými fanoušky osobně. Jaký je to pocit vidět, že vaše příběhy rezonují u lidí ze zcela odlišného kulturního prostředí? A na co se v Římě těšíte nejvíce?

Up: Nejvíce se těším na setkání s každým jednotlivým fanouškem, se všemi fanoušky. Protože chápeme, že když pořádáme třeba fanmeeting v Thajsku, cestování je docela náročné, že?

Poom: Přesně tak.

Up: Fanoušci, kteří žijí v Evropě, by museli cestovat až tak daleko, koupit si letenky, zaplatit ubytování a všechno ostatní jen proto, aby nás viděli. To, že jsme mohli přijet sem, je opravdu úžasná příležitost, jak se se všemi potkat. Takže jsem za to moc rád. Mám upřímnou radost.

Poom: Já taky. Jsem moc šťastný, že se setkám s fanoušky, protože nevím, kolikrát za život dostaneme takovou příležitost cestovat a potkat se takhle s fanoušky. Možná je to dokonce jen jednou za život, nikdo neví. Proto mám pocit, že je to něco hluboce dojemného. Říkám si: „Páni, my máme opravdu fanoušky v této části světa.“ Je to tak daleko. A kdybychom nedělali tuhle práci, nevěděli bychom, jestli někdy budeme mít šanci se s fanoušky takto setkat. Takže jsem moc šťastný, že nás fanoušci mají rádi a podporují nás, a to jak v seriálech, tak ve všem ostatním. Připadá mi to neskutečně působivé. Neměli jsme tušení, jaké to bude, až fanoušci seriál uvidí nebo až se odvysílá, takže když se s nimi jednoho dne setkáme a oni mluví o práci, kterou jsme udělali, a říkají, že se jim moc líbila, je to pro naše srdce skutečný balzám. Ano.

Každý nový projekt přináší příležitost vyzkoušet něco nového a vydat se novým směrem. Když přemýšlíte o svých budoucích krocích, kam by měly vést? Co byste si chtěli vyzkoušet nebo čeho dosáhnout, ať už společně, nebo každý sám?

Up: Nejspíš to budou budoucí projekty. Pravděpodobně nás v budoucnu zavedou k ještě více novým projektům. Protože my nikam neodcházíme, jsme připraveni pracovat a připraveni přijímat společně nové role. A čím víc můžeme pracovat společně, tím jsme šťastnější.

Poom: Ano, mám to stejně. Nejspíš to budou budoucí projekty, pravděpodobně budou stále náročnější a asi si vyzkoušíme víc nových rolí. Jsem upřímně šťastný za každou jednu práci, kterou jsem mohl dělat.

Up: Upřímně, úplně cokoliv. Myslím, že je stále spousta věcí, které jsme ještě nezkusili. A pokaždé, když něco zkusíme, každá postava, bez ohledu na to, jak podobná se může zdát, je podle mě nakonec jedinečná. Je to úsek života jednoho člověka, do kterého vstoupíme a ztělesníme ho, a já věřím, že žádní dva lidé nejsou nikdy stejní. Takže jsem nadšený a těším se na další výzvy v budoucnu.

Poom: Upřímně, pokud mluvíme o věcech, které chci zkusit, chci zkusit všechno. Každou příležitost, která přijde, nebo jakoukoliv novou dovednost, protože pokaždé, když si můžu něco vyzkoušet, cítím při tom upřímnou radost. Je to jako obrovská výzva, jako: „Hele, v tomhle životě jsme si mohli vyzkoušet tohle.“ Kdybych nebyl herec, asi bych nevěděl, jaké to je ovládat tuhle dovednost nebo dělat tuhle profesi. Některé nové věci, které zkusíme, se mohou ukázat jako něco, v čem jsme opravdu dobří, nebo u jiných věcí, které zkusíme, si řekneme: „Páni, tohle mi vůbec nesedí, proč je to tak těžké?“ Nebo něco zkusíme a najednou si řekneme: „Hele, jak to, že tohle vlastně umím?“ Je to velká zábava.

Když se ohlédnete v čase, od vašich prvních konkurzů až po mezinárodní setkání s fanoušky, je něco, co byste si chtěli odnést do nadcházejících let? A když si na vás lidé vzpomenou, třeba i za mnoho let, co je první věc, kterou byste si přáli, aby se jim vybavila, když se řekne dvojice UpPoom?

Poom: Úplně první věc, na kterou chci, aby si vzpomněli, jsou ty krásné chvíle, které jsme zažili, když jsme se potkali. Například tentokrát jsme měli příležitost přijet do Říma. Pokaždé, když si na nás fanoušci vzpomenou, chci, aby mysleli na tyto okamžiky, kdy jsme se setkali. Já si to budu pamatovat také. Třeba ten první den nebo úplně první okamžik, kdy jsem vyšel ze sálu a viděl fanoušky, jak nás zdraví – aha, tak takový je to pocit. Kromě toho, že jsme sem přijeli pracovat, myslím, že setkání s fanoušky je v našich životech obrovský bonus.

Up: A také nám to dodává povzbuzení a energii, díky čemuž chceme i v budoucnu dál tvořit novou práci. Takže jsem moc, moc šťastný a doufám, že budeme moci po této cestě kráčet společně i směrem k budoucím projektům.

Poom: Když jsme poprvé přijeli, pořád jsme si říkali: „Máme tady vůbec nějaké fanoušky?“ Takže jsme nadšení a šťastní, jako: „Hele, oni tu opravdu jsou! Opravdu jsou tu lidé, kteří sledují naši práci!“ Jelikož jsme od sebe tak daleko, je to nádherné překvapení, že se naše práce k fanouškům takhle dostala.

Zdroje: Jus in Bello, Rozhovor s Up Poompat Iam-samang a Poom Phuripan Sapsangsawat

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.