Mráz na nejvyšší hoře Severní Ameriky mu vzal všech deset prstů. Většina lidí by se horám od té chvíle vyhýbala, on se do nich vrátil a vystoupil tam, kam se dostala jen hrstka vyvolených na planetě. Na jeho posledním vrcholu ho ale čekal sestup, na který dodnes jeho rodná země nezapomněla.
Je rok 1991 na Aljašce. Na svazích Denali, nejvyšší hory Severní Ameriky, je mladý Korejec, který se na vrchol vydal sám. Z výpravy se stane boj o holý život. Přežije, ale mráz mu vezme všech deset prstů. Pro většinu lidí by to znamenalo konec jakýchkoli výprav. Pro Kim Hong-bina to byl začátek příběhu, který z něj o třicet let později udělal jednoho z nejobdivovanějších sportovců Jižní Koreje.
O tom, že přišel o prsty kvůli omrzlinám na Denali (dříve McKinley, 6 194 metrů), psaly po letech The Korea Times. Kim se pak nezavřel doma. Jak uvádí katarská stanice Al Jazeera, začal závodit v alpském lyžování, v roce 2002 reprezentoval Koreu na paralympiádě v Salt Lake City a doma jezdil i závody v paracyklistice.
Hory ho ale táhly víc než cokoli jiného. Na Mount Everest vystoupil v roce 2007 a o dva roky později dokončil Korunu planety, tedy nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů. Byl prvním člověkem s handicapem, který to dokázal, připomíná deník Herald Economy. Vedle toho založil organizaci, která učí lézt a sportovat v přírodě děti s postižením.
Čtrnáct osmitisícovek bez jediného prstu
Pak si vytyčil cíl, na který si troufne jen hrstka nejlepších horolezců světa. Osmitisícovek, tedy hor vyšších než osm kilometrů, je na Zemi čtrnáct a všechny leží v Himálaji a Karákóramu. Kim je zdolával jednu po druhé, a to bez prstů, které ostatní horolezci potřebují ke každému chytu i uzlu.
Poslední na seznamu byl Broad Peak (8 047 metrů) v pákistánské části Karákóramu, na hranici s Čínou. Šestičlenná výprava odletěla 14. června 2021, výstup se kvůli covidu odkládal už o rok. Podle The Korea Times stanul Kim na vrchu 18. července v 16:58 místního času. Stal se tak prvním handicapovaným člověkem, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek, a celkově čtyřiačtyřicátým na světě a sedmým Korejcem.
Doma se slavilo. Prezident Mun Če-in mu na sociálních sítích napsal: „Dal jste lidem, které unavuje koronavirus, víc hrdosti a naděje,“ jak citovaly The Korea Times. Sám Kim po výstupu vzkázal, že doufá, že jeho úspěch bude pro lidi trápené pandemií aspoň malou motivací.
Sestup, který se změnil v noční můru na hraně propasti
Na vrcholu je ale jen polovina cesty. Při sestupu Kim uvízl zhruba v osmi tisících metrech na skalní římse. Podle podrobné rekonstrukce serveru ExplorersWeb slanil po laně, o kterém si myslel, že vede po trase, ve skutečnosti ale končilo nad propastí. Na převisu podle ruského horolezce Vitalije Laza strávil přes devět hodin, než byl dolů vyslán první signál k záchraně.
Lazo se k němu nakonec dostal. Kim byl podle něj unavený a promrzlý, ale při plném vědomí a odmítal se vzdát. Trval na tom, že se po laně vytáhne nahoru sám, a bez prstů se mu to zpočátku i dařilo. Pak se mu zasekl jumar, tedy pomůcka pro výstup po laně. Kim jím zatřásl a odepnul se, nejspíš aby ho uvolnil. V tu chvíli se zřítil ze stěny na čínskou stranu hory. Jeho ruský kolega po návratu do základního tábora tvrdil, že kolem Kima předtím prošlo nejméně patnáct lezců a nikdo z nich nepřivolal pomoc. Jeho obvinění vyvolalo mezi horolezci bouři a ExplorersWeb ho zveřejnil jako Lazovu výpověď.
Jihokorejské ministerstvo zahraničí požádalo o pomoc Pákistán i Čínu. Obě země vyslaly vrtulníky, jakmile to počasí dovolilo. „Zbytek skupiny ho hledal, ale nemohli tam nahoře zůstat a museli sestoupit,“ řekl pro Al Jazeera šéf pákistánského horolezeckého svazu Karrar Haidri. Čínská strana podle ExplorersWeb poslala k severnímu základnímu táboru dva vrtulníky a devítičlenný tým s dronem. Po osmi dnech marného hledání požádala rodina o ukončení pátrání. Kimovo tělo se nikdy nenašlo. Vláda mu in memoriam udělila řád Čchongnjong, nejvyšší korejské vyznamenání za zásluhy ve sportu.
Odkaz, který v Koreji pořád žije
Letos v červenci uplynulo od jeho výstupu na Broad Peak pět let. Ve městě Kwangdžu se při té příležitosti konal festival s pietním aktem, výstavou fotografií a debatou na téma, jak si horolezce Kim Hong-bina pamatovat, napsal web WikiTree. Spolek, který nese jeho jméno a od roku 2018 pořádá výlety do hor pro lidi s postižením a mladé, má asi dvě stě členů.
Město Kwangdžu navíc v červnu požádalo Korejský úřad pro národní dědictví, aby sedm artefaktů z Kimovy pozůstalosti, celkem 31 kusů horolezecké výbavy a věcí denní potřeby, zapsal mezi předběžné kulturní dědictví, uvedl Herald Economy. Mezi takto chráněnými předměty je například medaile Nobelovy ceny míru bývalého prezidenta Kim Te-džunga. Jedenáct dalších Kimových exponátů věnovala rodina už v roce 2022 Národnímu horskému muzeu.
Hory mu vzaly prsty a nakonec i život. Lidem, kteří se kvůli handicapu cítí odepsaní, po sobě ale nechal něco, o co už přijít nemůžou: důkaz, že hranice se dají posunout mnohem dál, než si kdokoli myslí. A taky připomínku, že ani nejlepší himálajský výkon nemá cenu, pokud se horolezec nevrátí domů.
Zdroje: The Korea Times, Al Jazeera, ExplorersWeb, Herald Economy, WikiTree