Mladým lidem je často vytýkáno, že málo kontaktují rodinu nebo se ukážou doma "jednou za uherský rok". Jak to s kontaktem mají v Jižní Koreji a jakým způsobem bychom měli udržovat vztah s rodiči?
V kalendáři si hlídáme narozeniny, zkoušky, pracovní schůzky nebo přednášky. Telefonát rodičům se do něj většinou nepíše, ale přesto může patřit k těm nejdůležitějším pravidelným rituálům. Jak často domů voláte vy?
Rodiny se mění, kontakt zůstává
Jižní Korea prochází výraznou proměnou společnosti. Roste počet jednočlenných domácností, zároveň země vstoupila do takzvané super-stárnoucí fáze, jelikož lidé ve věku 65 let a více v roce 2024 poprvé přesáhli hranici 10 milionů, tedy pětinu celkové populace.
Proměňuje se také mezigenerační soužití. Podle výsledků průzkumu žije odděleně od dětí 72 % lidí ve věku 60 let a více. Do budoucna by si oddělené bydlení přálo dokonce 81 % z nich. Nejčastějšími důvody byly schopnost žít samostatně, větší pohodlí ve vlastním bydlení i neochota zatěžovat dospělé děti.
To ale neznamená, že se vztahy rozpadají. Spíše se mění jejich podoba: místo každodenního společného fungování v jednom bytě nebo domě je zvykem pravidelný telefonát, videohovor, víkendová návštěva nebo krátká zpráva s otázkou, jak se daří.
Jak často Jihokorejci kontaktují rodiče? A co na to Češi?
Jihokorejský průzkum ukazuje, že lidé, kteří s rodiči nebydlí, volají domů přibližně jednou týdně. Průměr však vychází výrazně častěji: jednou za tři až čtyři dny. U lidí, kteří s rodiči nebydlí, je medián počtu telefonátů 52 za rok. Průměr byl ale 106 hovorů za rok, což odpovídá kontaktu přibližně každé tři až čtyři dny. Rozdíl mezi těmito dvěma čísly naznačuje, že vedle "týdenního standardu“ samozřejmě existuje část rodin, které jsou v kontaktu mnohem intenzivněji a výsledný průměr výrazně zvyšují.
Tato čísla nám mohou ukázat, jak v uspěchaném životě zůstává týdenní zavolání rodičům poměrně silným zvykem. Telefon však není jedinou formou kontaktu. Jihokorejci dále říkají, že rodiče navštěvují cca dvanáctkrát ročně, přibližně tedy jednou měsíčně.
Češi bývají se svými rodiči v poměrně pravidelném kontaktu, ale záleží na tom, zda jde o osobní návštěvy, nebo telefonáty či smsky. Podle jednoho z průzkumů se 56% dospělých Čechů, kteří žijí v samostatné domácnosti, s rodiči osobně vídá alespoň jednou za dva týdny. Online se pak kontaktují často několikrát týdně. Telefon nebo mobil pak hraje ještě významnější roli - 80% respondentů uvedlo, že se staršími příbuznými či přímo prarodiči baví několikrát týdně. Přibližně třetina Čechů dále navštěvuje svou rodnou domácnost každý týden.
Malý rituál s velkým významem
Čísla z Jižní Koreje nejsou návodem, kolikrát týdně bychom měli rodičům volat. Mohou ale posloužit jako nenápadný impuls k vlastnímu zamyšlení, jak často o sobě dát vědět. Jednou týdně? Každých pár dní? Jen o víkendu? Jedna správná frekvence neexistuje – záleží na vzdálenosti, zdraví, povaze vztahu i na tom, zda spolu lidé bydlí.
Důležitější než délka hovoru bývá jeho pravidelnost a pozornost. Někdy stačí zavolat bez konkrétního důvodu: zeptat se, jak se daří, poslat fotku nebo sdílet zážitky. V době, kdy samostatné bydlení a jednočlenné domácnosti přibývají, mohou právě tyto nenápadné rituály vytvářet pocit blízkosti na dálku.
Zdroje: Korea Herald, Chosun Daily, Maeil Business, The Straits Times, Novinky, UNIQA