Japonské metro je z mnoha důvodů známé po celém světě. Mimo jiné se v něm můžete setkat i se zaměstnanci, jejichž úkolem je během dopravní špičky dostat co největší počet lidí do jednotlivých souprav, zajistit bezpečné zavření dveří a udržet plynulý chod města. V bílých rukavičkách pomáhají cestujícím nastoupit do vagónů. Kdo jsou tito „pěchovači“ a jak tato profese vznikla?
Japonská kultura je rozmanitá a ukrývá mnoho neobvyklých profesí, které nám mohou připadat bizarní nebo někdy i úsměvné. Jedním z těchto povolání jsou tzv. „oshiya”, někdy známí také jako „pěchovači“. Jde o oficiální zaměstnance stanic metra nebo vlaků, kteří v dopravních špičkách pomáhají nacpat cestující do přeplněných souprav tak, aby se jich dovnitř vešlo co nejvíce.
Zdá se to legrační, že? Ale význam těchto „pěchovačů“ je mnohem větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Japonská dopravní síť je proslulá svou dochvilností, k níž oshiya přispívají. V bílých rukavicích pomáhají dostat co nejvíce cestujících do již přeplněných vagonů a udržují tak plynulý chod jednoho z nejrušnějších a nejsofistikovanějších vlakových systémů na světě.
Samotné pojmenování „oshiya“ v sobě skrývá význam a poslání jeho nositelů. Je odvozeno z japonského slovesa „osu”, které znamená „tlačit“. Přípona „-ya“ je v japonštině běžným jazykovým prostředkem označujícím osobu vykonávající určité povolání nebo řemeslo.
Co jsou tedy „oshiya”?
„Oshiya” jsou zaměstnanci metra, jejichž hlavním úkolem je zajistit efektivní a včasný odjezd souprav podle jízdního řádu v situacích, kdy je cestujících příliš mnoho. Součástí jejich práce je také pomoci s bezpečným zavřením dveří vagónů.
Jejich práce je obzvlášť důležitá v době dopravních špiček ráno a večer, kdy lidé mířící do práce nebo z práce zaplní nástupiště. Nejvíce na nadměrný počet cestujících doplácejí velká města, jako je například Tokio, kde přetížená doprava vyžaduje přesnou koordinaci. A právě tu zajišťují „oshiya”.
Bývají oblečeni do klasické uniformy nádražního personálu, jejichž součástí jsou bílé rukavice, které mají jak symbolický, tak praktický význam. Nejenže pomáhají odlišit „oshiya” od ostatního personálu, ale také zajišťují určitou úroveň čistoty a hygieny při kontaktu s cestujícími.
Samotnou prací těchto zaměstnanců stanic je opatrné „pěchování“ cestujících do vagonů. Přitom musí být velmi opatrní, aby předešli jakémukoli zranění nebo poškození majetku cestujících. Není výjimkou, že s lidmi zdvořile hovoří, aby odlehčili napjatou atmosféru. Přeci jen, mačkat se v přeplněném vagonu není nic příjemného, a zaměstnanci si to dobře uvědomují. To ale také znamená, že jejich práce není pouze mechanickým strkáním lidí do metra. „Oshiya” musí umět vyhodnotit chování davu a zachovat naprostý klid i ve vysoce stresovém prostředí dopravní špičky.
Tuto práci tedy nemůže vykonávat jen tak kdokoli.
„Oshiya” potřebují také určitou úroveň fyzické zdatnosti. Musí být schopni natlačit cestující do vagonů, aniž by jim fyzicky ublížili. S tím souvisí i rozložení síly a přesnost. „Oshiya” často strategicky využívají váhu svého těla, aby dosáhli co nejvyšší možné efektivity při usměrňování lidí do souprav.
Obvykle pracují v týmech, kdy je u každých dveří postaven jeden „oshiya”, aby se předešlo vzniku nevyužitého prostoru ve vagonech. Tímto způsobem jsou schopni pracovat rychle a efektivně a zajistit tak včasný odjezd vlaku.
Stanice jako Šindžuku, Tokio a Lidabaši patří mezi místa, kde „oshiya” hrají klíčovou roli při usměrňování cestujících během dopravních špiček.
Kdy a z jakého důvodu „oshiya” vznikli?
„Oshiya” se v japonské dopravní síti rozšířili v 50. a 60. letech 20. století, v době hospodářského růstu a urbanizace. Po druhé světové válce začalo Japonsko hospodářsky vzkvétat, což mimo jiné vedlo k přesunu lidí z venkova do měst. Tento přesun následně zvýšil poptávku po veřejné dopravě.
Jenže metro a vlaky během dopravních špiček často překračovaly svou kapacitu, takže bylo nezbytné zajistit efektivnější využití prostoru ve vagonech. A tak vznikli „oshiya”, kteří měli za úkol zajistit, aby se dovnitř dostalo co nejvíce cestujících a aby bylo možné bezpečně zavřít dveře.
Zavedení tohoto povolání bylo tedy reakcí na přetížení dopravní sítě, která ve špičkách výrazně trpěla.
Dnes je však situace jiná
V minulosti byli „oshiya” jedním z neoficiálních symbolů vytížené dopravy a velkých měst. Dnes však s nástupem modernějších technologií a zlepšením infrastruktury došlo ke zmírnění davů na nástupištích i celkového přetížení železničních tratí. Novodobé vlaky jsou navíc navrhovány s větší kapacitou a širšími dveřmi, takže při nastupování jsou zásahy téměř zbytečné.
To však neznamená, že „oshiya” z nástupišť zmizeli úplně.
Ve velkých městech se s nimi stále můžete setkat. Například na lince Tozai v Tokiu, kde během špičky přetrvává extrémní přeplnění, jsou „oshiya” stále využíváni. Pomáhají s včasným odjezdem a stejně jako v nedávné minulosti se snaží dostat do vagonu co největší počet cestujících.
NENECHTE SI UJÍT: Zatímco v Praze vyvolává tento experiment v nočních ulicích odpor, v Asii zachraňuje životy
Zajímavostí může být, že jako „oshiya” často pracují japonští studenti. Kromě přivýdělku, který je jistě potěší, si z této brigády odnášejí také cenné zkušenosti se zvládáním stresových situací a disciplínu.
A co na to svět?
Ačkoli jsou v Japonsku „oshiya” přijímáni jako součást společnosti, ve světě jsou vnímáni spíše jako kuriozita nebo dokonce jako forma útlaku.
Mezi turisty se objevují názory, že „oshiya” narušují osobní prostor a pohodlí cestujících, nebo že přeplněné vlaky nejsou komfortní. Cestovatelé neobeznámení s japonským kolektivismem se zároveň obávají možného zranění. „Oshiya” jsou však vyškoleni k jemnému a opatrnému zacházení, aby k těmto situacím nedocházelo.
V globálních médiích jsou „oshiya” vnímáni jako kuriozita, nikoli jako řešení problému, se kterým se Japonsko ve druhé polovině minulého století potýkalo.
Zdroje: Autorský text, Study Guides, Wacky Japan Project, Můj Rozhlas
