Crystal Lake po nedávné výměně hlavního vokalisty započali zbrusu novou éru a ještě více po svém obrození Rebirth přitrvdili. Čekaly jsme nášup, ale na to, co jsme dostaly, jsme nebyly zdaleka připraveny…
Byl druhý den festivalu Rock For People a Skywalker končili na Evropa 2 stage trochu později než bylo psáno v programu, díky čemuž se i opozdilejší fanoušci Crystal Lake stihli pěkně prostřídat s odcházejícím davem. Následovala krátká přestavba a výborná zvukovka, při které nás bavil bubeník Gaku Taura svými sóly, za které sklízel jeden uznalý potlesk za druhým.
První song odpálili hned z první doby, pódium bylo nasvíceno převážně fialovou barvou, která dominuje v nejnovějších promo fotkách a v klipu Rebirth. Kapela hned do úvodu dala vše, co mohla a nedočkaví fanoušci nečekali na povel a rozpohybovali circle pit přímo uprostřed hlediště, a ten se pouze s krátkými pauzami na potlesk do konce koncertu již nezastavil. Crystal Lake bez jakýchkoliv prodlev prolítli tři úvodní písně, poté si na chvilku vydechli a poděkovali nám.
Se čtvrtým válem Mephisto se strhlo naprosté peklo. Kytarista YD si odehrál sólo na rukou fanoušků, já dostala nohou perdu do hlavy při nepovedeném crowd surfingu a navždy se rouzloučila se spadeným kloboukem. Od té chvíle jsem se v zájmu vlastního zdraví dívala více za sebe než na Crystal Lake přede mnou.
Když je člověk v moshpitu musí očekávat všechno, končetiny kolem stojících v břiše, holá stehna nad hlavou, pády a údery ze všech stran. I když to takto zní děsivě, nikdy jsem si za ty roky, co jezdím na Rock For People nepřipadala v ohrožení. I při Crystal Lake panovala neobyčejná nálada, šťastná, energická a ohleduplná. Všichni přítomní stále kontrolovali lidi kolem sebe, zvedali je při pádu a nepouštěli je na zem, když přišli seshora. A poprvé jsem na koncertě zažila při songu Lost In Forever crowd surfingovou kolonu. Lidi prostě nepřestávali plout na rukou ke stage, sekuriťák běhal zleva do prava a nestačil je za plotem chytat. Z třetiny koncertu si tedy pamatuji jen jak se snažím podržet něčí trup nad sebou.
Dočkali jsme se i čerstvého singlu Bludgod, který vyšel pár týdnů zpátky. Výkon nového vokalisty Johna Roberta C. byl opravdu masivní. Spousta fanoušků nevěděla, že došlo k odchodu Ryo Kinoshity a nová tvář je zaskočila. Nijak to ovšem neovlivnilo celkový dojem z koncertu. Jeho přítomnost zaplnila celou stage, neúprosně hecoval dav během songů, tekly z něj litry potu a dával nám growlové peklo, které jsme všichni tak moc chtěli.
I výkon zbytku kapely není třeba nijak připomínat, Crystal Lake jsou stálicí na scéně již pár dekád, zařadila bych je mezi nejvyhranější a nejprofesionálnější kapely, které jsem měla tu čest na RfP slyšet. I při bohužel poměrně častých obměnách sestavy se jejich celková úroveň jen a jen zvyšuje.
Jediné, co je třeba si rozmyslet je, jestli chcete kapelu raději vidět, nebo slyšet. Jakmile se ocitnete vpředu před hradbou subwooferů, můžete se rozloučit s nějakou harmonií. V tom momentě je jediným Bohem bubeník a jeho kopák, přední řady se totiž nedají při takovém akustickém tlaku vykrýt.
Závěrečnou tečkou koncertu byl song Apollo, na který se všichni těšili. Převážně na kytaristovi YD bylo vidět, jak moc si náladu užívá. Nešetřil nás úsměvy a John zároveň podnikl odvážný stage dive do prvních řad. Držel se vzpřímeně, odzpíval refrén, poté spadl celou svojí délkou na fanoušky, kteří to úplně nečekali, ale těsně nad zemí jej naštěstí zachytili. Následoval finální potlesk, úklony a slova vděku ありがとう, a jak už to tak na fesťácích bývá, bylo potřeba rychle vyklidit pódium pro další akt.
Byla to moje první zkušenost s Crystal Lake a velice ráda na ně opět zajdu. Naštěstí pro české fanoušky, jezdí za námi poměrně často. Nejbližší vystoupení by mělo být v následujících dnech na Mighty Sounds, které odehrají v rámci svého evropského tour. Kluci byli velmi ochotní a poskytli nám dokonce hodinku po koncertě i rozhovor, který vedla naše reportérka Sany. Podělili se s námi o své zájmy, inspiraci a plány do budoucna. Celý si jej můžete poslechnout na našem Youtube.
