Jackson Wang: Pro jednou jsem se rozhodl být věrný sám sobě a udělat to, co mi říká můj instinkt

Na prahu světové nadvlády se Jackson Wang jako první sólista postaral o nafocení obálky magazínu Vogue Singapore. V rozhovoru vedeném zkušenou redaktorkou Janice Sim představuje své dosud nejautentičtější já.

Článek je psán z pohledu redaktorky.

Naposledy jsem Jacksona Wanga viděla při jeho srpnové návštěvě. Zavedl mě do soukromé zóny DJského pultu, kde se spolu se svými lidmi z jeho nahrávacího labelu TEAM WANG střídal, aby rozvášňoval bouřlivý dav v Marquee Singapore. To gesto bylo bezdůvodné a milé; ale nepřekvapivé vzhledem k tomu, že tato čínská superstar má pověst přívětivého extroverta.

Přesto je v členovi GOT7 více než jen jeho pronikavá fasáda, pokud se tedy rozhodnete pátrat dál. Na jeho ramenou se vznáší značná tíha, která je přítomna už od jeho seismického vzestupu ke slávě. Při našem videohovoru přes Zoom, který se odehrál dva týdny po vydání jeho alba MAGIC MAN, pokrčil rameny a řekl: „Možná to není nejlepší album na světě, ale ukázal jsem sám sebe a svůj limit.“

Všimla jsem si obvyklého zlehčování – dokonce i z předchozích interakcí s touto hvězdou – navzdory jeho úspěchům jako sólisty. Dnes je tento osmadvacetiletý mladý muž jedním z nejvlivnějších umělců naší generace. Je zpěvákem, producentem, kreativním ředitelem, módním návrhářem a zakladatelem TEAM WANG, nahrávacího labelu, který si zakládá na tom, že na světovou scénu přenáší zvuk ovlivněný Čínou. A všechno je to zasloužené, vezmeme-li v úvahu obrovský rozsah jeho úsilí už od dob debutu v Jižní Koreji. S bohatou diskografií, která zahrnuje písně v angličtině, korejštině i čínštině, nelze než žasnout nad houževnatostí jeho ambicí.

Byla to stejná kuráž, který ho přiměla vzdát se budoucnosti mladého šermíře, odstěhovat se z rodného města a přesunout se do Jižní Koreje, aby se zúčastnil konkurzu JYP Entertainment a následně pokračoval ke slávě jako člen GOT7. Pravdou je, že Jackson Wang se narodil proto, aby byl umělcem. Hudbu si zamiloval už v dětství, kdy poskakoval na melodie Michaela Jacksona a Prince. A především si užíval vystupování.

„Víte, jak se v čínských domácnostech během čínského Nové roku sejdou všichni příbuzní v jednom domě a vaše mamka nebo taťka vás přinutí vystupovat? Vždy jsem to udělal a vždy jsem předvedl víc, než požadovali. Rád jsem zpíval, rád jsem vystupoval v talentových soutěžích ve škole, a dokonce i když jsem šermoval na turnajích, měl jsem pocit, že vystupuji. Bylo to něco, co jsem si užíval – bavit lidi všemi způsoby. Tak to u mě začalo.“

Tato vroucí touha bavit ho dodnes neopustila. Když už, tak po téměř deseti letech v branži se neústupně zaměřuje na své řemeslo a hudbu než na jedince, který dělá byznys a honí se za čísly. K tomuto odhalení dospěl poté, co se ocitl ztracený v každodenním příkopu průmyslu, což ho nakonec přivedlo k vybuchnutí – katarznímu vydání, kterým je MAGIC MAN.

„MAGIC MAN je spíše pocit. Je to konečná forma mých vrcholů a pádů emocí, které pramení z osobních problémů, lidí okolo mě, obtíží v oboru a všeho dalšího. Tehdy jsem měl pocit, že jsem ztratil to, kdo jsem a zapomněl jsem, proč jsem s tímto vůbec začal. Pro jednou jsem se rozhodl být věrný sám sobě a udělat to, co mi říká můj instinkt. A to pro mě bylo kouzelné.“

Zabojoval pomocí svého alba. Rozvinul se u něj nový zvuk, který sedí na pomezí alternativního rocku, elektropopu a dokonce i občasného syntezátoru, zatímco jeho chraplavý tón slouží jako základní sladká tečka. „Mám pocit, že v této generaci hudby už není žádný specifický žánr. Všechno se prolíná dohromady a klíčové je spíše to, jak si s tím pohrajete. To vás odlišuje od ostatních.“

S prvotním konceptem alba si dal na čas a společně s producenty ve studiu přišel s jednou písní, která určila směr alba. „Měli jsme z ní opravdu dobrý pocit,“ vzpomíná, zatímco poukazuje na své oblíbené písně. „Blow a Cruel jsou obě velmi agresivní a myslím, že struktura mého hlasu s těmito skladbami opravdu dobře ladila. Překvapilo mě, že jsem to dokázal.“

Vizuální provedení alba rovněž vyzdvihlo jeho kreativní počínání, od hudebních videí až po živé show, z nichž se všechna letos dostala na titulky novin. Stal se prvním čínským umělcem, který vystupoval na hlavním pódiu amerického hudebního festivalu Coachella. Okamžik, kterým se zapsal do historie, jednoduše shrnul jednou větou. „Pořád mám pocit, že jsem ještě ani nezačal.“

Podle něj se dá vždy udělat víc. Je to neustálý stav mysli, který si udržuje po celá léta. Ani ne tak berlička pokory, ale spíše brutální standard, který si pro sebe stanovil. „Sláva a popularita jsou jen bubliny. Zítra může všechno zmizet. Můžete to ocenit, ale nenaplní vás to. Protože jste to nezpůsobili vy, ale vaši fanoušci a příznivci to za vás zařídili. A pro mě je to, co cítím, práce na umění a tvorbě. Pracujte na sobě a buďte lepší. Udělejte z té slávy a popularity pevnou bublinu, ať to stojí za to.“

Možná je to právě tato sebetrýznivá zátěž, díky níž neustále stoupá výš – mimo nálepku k-popové hvězdy, ale spíše jako umělce, kterého brzy pozná celý svět. Jaké plány má po MAGIC MAN? „Chci objet celý svět a vystupovat pro všechny. Jít na jejich místní trh a ukázat jim, že je tu umělec z východu. Toto je mé umění, toto je má show, toto je mé pódium a já jim ho chci přinést.“

Jeho zapálenost do práce se postupně odhaluje během našeho rozhovoru. Když na chvíli přejde do mandarínštiny, vysvětluje naléhavost s odkazem na svůj věk. „Možná si z toho dělám obavy příliš brzy, ale s přibývajícími roky nejsem stejný. Mohlo by to být mou výdrží, zdravím a tělem. Takže chci prostě dát do každé příležitosti, které mám, sto dvacet procent. Nebudu se zdržovat, protože nemáme čas.“

ZDROJ: vogue.sg