Ne všechny filmy se k divákům dostanou stejnou cestou a ve formě, v jaké byly zamýšleny. Některé jsou zadrženy cenzurou, jiné narážejí na politický nátlak nebo společenská tabu, která jsou pro oficiální distribuci nepřijatelná. Asijská kinematografie nabízí řadu děl, jejichž cesta k publiku byla zkomplikována cenzurou a tlakem ze strany státu či společnosti.
Cesta filmu k divákům občas nebývá tak jednoduchá, jak si můžeme myslet. Dokáže se velmi zkomplikovat, především kvůli politickým tlakům a cenzuře. Problematická distribuce často ani nemusí souviset s kvalitou filmu, ale spíše s tématy, které otevírá. Ať už jde o školní šikanu, sexualitu, společenský útlak nebo systémové selhání. Právě tato díla pak odhalují nejen osobní příběhy, ale i limity takzvané svobody v současné kinematografii.
I když se v tomto článku soustředíme především na asijská filmová díla, je důležité dodat, že problémy s distribucí se nevyhýbají ani americké či evropské produkci. V těchto případech však ale nejde tolik o přímou státní cenzuru, ale spíše o společenské a ekonomické nátlaky. Kontroverzní témata, rasismus, explicitní sexualita, politická kritika nebo nekomerční forma často vedou k tomu, že distributoři a kina snímek považují za finančně riskantní, a tak nemá šanci se dostat na plátna jinak než přes filmové festivaly, omezenou klubovou distribuci nebo streamovací platformy.
Rozdíl mezi asijským a západním kontextem tedy spočívá v povaze filmu. Zatímco v Číně a dalších asijských zemích bývá jejich distribuce omezována přímými zásahy státu a cenzurními orgány, v Evropě a USA to je spíše skrze neviditelnou cenzuru trhu, veřejného mínění a komerčního očekávání.
Pojďme si nyní představit vybrané asijské filmy, které musely během své cesty k divákům překonat výrazné distribuční překážky.
Better Days: Šikana, co nemá být vidět
Better Days je snímek z roku 2019, jehož režie se ujal Derek Tsang. Je natočen podle románu Jiu Yue Xi s názvem In His Youth, In Her Beauty a hlavních rolí se zhostili Zhou Dongyu a Jackson Yee. Film měl před svým uvedením do kin problém s distribucí a vydáním v Číně.
O čem ale vlastně film je?
Poté, co se Chen Nianina spolužačka rozhodne ukončit své trápení, stává se právě Nian obětí školní šikany. Ve své zoufalé situaci se sblíží s chlapcem jménem Xiao Bei, který jí nabídne ochranu, aby mohla v klidu studovat na přijímací zkoušky na univerzitu. Šikana od jejích spolužáků však vyústí do extrémního násilí a oba se stávají vzájemnou oporou.
Film je sice produkovaný v Hongkongu, ale jazykově a kulturně je zasazen do Číny. Přestože se snímek v zahraničí těšil velkému úspěchu, nikdo se k němu příliš nehlásil. Důvodem je především pojetí a atmosféra, kterou je země ve filmu prezentována. Režisér Tsang si ale za filmem a příběhem stojí. Jeho prostřednictvím chtěl ukázat velmi citlivé a kontroverzní téma školní šikany.
Snímek měl mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Německu v únoru 2019, ale jen několik dní před promítáním byl z programu stažen, protože nezískal potřebné schválení od Čínské filmové správy. Další premiéra byla naplánována na červen, ale nakonec se kvůli cenzurním úpravám a zásahům posunula až na říjen 2019. Ačkoli se nejedná o čistě čínskou produkci, snímek bylo nutné Správou schválit, protože cílový trh zahrnoval právě Čínu. Ta je zásadní zemí pro filmový a ekonomický průmysl. Každý film, který má být oficiálně vysílán v Číně, musí projít schvalovacím procesem, jinak nemůže být na jejím trhu distribuován.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Thajsko v produkci krimi kousků plných syrových emocí vůbec nezaostává. Čekají na vás komplikované spory o dědictví a také krvavá květinová výzdoba
Největším problémem snímku byla jeho kritika školní šikany a extrémního tlaku na studenty. Situace byla doplněna o zobrazení selhání institucí, které měly oběti chránit. Kritika a atmosféra filmu byla v čínském politickém prostředí považována za velmi choulostivou, a právě kvůli tomu musel film projít několika úpravami. Snímku to na délce však příliš neubralo. Z filmu mělo být odstraněno méně než pět minut celkové stopáže, jednalo se o velmi násilné a nevhodné scény. Úpravy se však týkaly i závěru, kde byl přidán konec odkazující na vládní opatření proti šikaně a scéna po titulcích, která divákům poskytla jistou naději.
Děj a problematika filmu ale nejsou jeho jedinými lákadly. Snímek je působivý také po vizuální stránce a místy nám připomínal díla hongkongského režiséra Wong Kar-waie, autora filmů jako Fallen Angels. Better Days může diváky oslovit vynikající prací s barvami, kontrasty a světlem, které zvýrazňují emoce scén, ale také skvěle vystihují atmosféru městských ulic a studentského prostředí. Jedním ze záběrů, který na nás zapůsobil, byla scéna, v níž se oba protagonisté dívají na akvárium. Tato scéna velmi dobře kombinuje klid a melancholii. Film díky vizuální stránce působí poeticky a realisticky.
Moneyboys: Přežívání prodejem těla
Moneyboys je snímek z roku 2021, který vznikl v koprodukci Tchaj-wanu, Rakouska, Francie a Belgie. Režie se ujal čínsko-rakouský režisér C. B. Yi a v hlavních rolích se představili Kai Ko, Bai Yufan a J. C. Lin. Před premiérou čelil film problémům s distribucí, protože explicitně zobrazoval mužskou prostituci a homosexualitu.
A jaký příběh se ve filmu odehrává?
Moneyboys sleduje mladého muže jménem Liang Fei. Aby finančně podpořil svou rodinu, začal pracovat jako moneyboy, což je v Číně označení sexuálního pracovníka pro bohaté muže. Fei si však brzy uvědomí, že jeho příbuzní přijímají peníze, ale ne jeho sexualitu, což vede k rozkladu rodinných vztahů. Zároveň se snaží najít smysl života, zatímco navazuje nové vztahy a zkoumá, co pro něj znamená láska a přijetí.
C. B. Yi pracoval na scénáři a následně i filmu osm let, během kterých několikrát navštívil Čínu a nasbíral skutečné informace a příběhy od mužských sexuálních pracovníků. Snímek je díky tomu založen na přibližně dvou tisících výpovědích mužů, nazývaných právě moneyboys, což filmu dodává vysokou míru autenticity a umožňuje nahlédnout do jejich životů a problémů.
Film pojednává o mužské prostituci a tlaku rodinných a společenských hodnot, což jsou v Číně velmi kontroverzní témata. Režisér C. B. Yi se tedy rozhodl přesunout natáčení a produkci filmu na Tchaj-wan, aby měl volnější ruku a mohl zachovat kontext a prostředí, na kterém děj zakládal. Díky tomuto kroku mohl pracovat s autentickými příběhy a výpověďmi, aniž by film musel být cenzurován nebo měněn kvůli citlivému obsahu. Přesto je jeho děj zasazen do Číny. Yi chtěl ukázat reálné prostředí, ve kterém muži pracují a žijí, a přiblížit divákům napětí mezi jejich soukromým životem, očekáváním rodiny a společenskými normami.
I když by se to na první pohled nemuselo zdát, snímek zaskočil i některé diváky na Tchaj-wanu. A to hlavně kvůli napjatým vztahům mezi Tchaj-pejí a Pekingem, kde je území Tchaj-wanu prezentováno jako součást Číny. Kromě politického kontextu se ale objevily i jazykové nesrovnalosti. Podle diváků hlavní herci v některých pasážích také mluví s nepřirozeným mandarínským přízvukem.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Roboti nahrazují už i profesionální tanečníky. Po boku zpěváka Wang Leehoma během koncertu předvedli synchronizovanou show
I kvůli těmto politickým problémům a kontroverzím se režisér C. B. Yi rozhodl používat pseudonym. Jeho skutečné jméno nebylo nikde zveřejněno. Rozhodl se tak, aby ochránil své příbuzné žijící v Číně před tlaky ze strany úřadů. To ukazuje, jak riskantní dílo se odhodlal natočit.
Jelikož se nejednalo o čínskou produkci, ale o koprodukci Tchaj-wanu a několika evropských států, mohl být film distribuován na mezinárodní festivaly a mimo čínský trh, kde neplatí čínská cenzura. Bylo tedy možné jej uvést tak, jak režisér zamýšlel. V Číně ale stále nebyl oficiálně vydán. Jeho téma by nesplňovalo pravidla cenzury a snímek by tak nebyl schválen k promítání v kinech.
Kamera často používá delší statické kompozice a sleduje postavy zblízka, aby zachytila emoce bez rušení střihem. Režisér také pracuje s dostupným přirozeným světlem, čímž je podtržena autenticita atmosféry ulic či nočních scén. Barevná paleta se pohybuje v tlumených šedých a modrých tónech, což dopomáhá melancholické náladě.
An Elephant Sitting Still: Svět, ve kterém nic nevede ven
An Elephant Sitting Still je film z roku 2018, který vznikl jako nezávislá produkce. Režie se ujal čínský režisér Hu Bo a jedná se o jeho jediné dokončené dílo. V hlavních rolích se objevují Peng Yuchang, Zhang Yu, Wang Yuwen a Liu Congxi. Snímek čelil distribučním problémům hlavně kvůli svému pesimistickému vyznění a extrémní stopáži.
A o čem pojednává tento pochmurný snímek?
Film sleduje čtyři hlavní hrdiny, jejichž životy se proplétají během jednoho dne v severní Číně. Každá postava bojuje s osamělostí a frustrací ve svém osobním či rodinném životě. Wei Bu se rozhodne vydat na cestu do města, aby našel sochu slonice, která podle místních představuje symbol klidu a naděje. Během cesty se setkává s dalšími postavami, prožívají spolu konflikty, tragédie i malá vítězství. Film se soustředí na syrovou realitu života lidí na okraji společnosti.
Film je mnohdy přiřazován k silnějším a zároveň náročnějším dílům současné čínské kinematografie. Snímek je lazen do šedých tónů a snaží se poukázat na ekonomicky tísnivou realitu severní Číny. Sledujeme životy několika postav, které čelí beznaději, násilí a společenskému tlaku, což je prezentováno jako realita bez řešení či úniku. K jeho distribuci ale nepomáhá ani fakt, že je snímek dlouhý skoro čtyři hodiny. Forma, jakou je film zpracován, je melancholická, depresivní, a i přes svou jedinečnost je obtížné dostat takový počin do běžné kinodistribuce. Je to také důvod, proč nebyl oficiálně uveden na čínském trhu.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Tisíce tun sněhu, které mění sever Japonska na říši divů: Obří ledová díla od umělců z celého světa někdy přesahují výšku budov
Možná vás ale zaskočíme informací, že režisér Hu Bo ještě před oficiálním uvedením filmu spáchal sebevraždu. Nikdy se tak neměl šanci dozvědět, že jeho dílo bylo nakonec uvedeno v téměř nezkrácené, autorské podobě. Před svou smrtí se dostal do konfliktu s producenty, kteří požadovali zásadní zkrácení stopáže, jak je obvyklé u běžných filmů. To pro něj ale znamenalo zásah do struktury a vize. Hu Bo spor vnímal jako popření samotného smyslu díla, jehož pomalé záběry a tempo byly klíčové pro vyjádření beznaděje. Jeho sebevražda je dávána do souvislosti se ztrátou kontroly nad svým dílem a nepomohla ani osobní psychická zátěž. Tyto okolnosti přispěly k tomu, že režisér dospěl k přesvědčení, že snímek nikdy nevyjde v podobě, jakou původně zamýšlel. Tato situace vyústila v sebevraždu. Teprve po jeho smrti se producenti rozhodli respektovat původní verzi filmu, která byla následně uvedena na mezinárodních festivalech a přijata jako významné dílo autora. An Elephant Sitting Still se tedy stal jeho jediným dokončeným dílem.
Kamera se často soustředí na postavy a nechává dlouhé scény bez střihu, aby byl vytvořen pocit, že pozorujeme jejich životy v reálném čase. To je typické pro tzv. slow cinema (filmový styl, který klade důraz na dlouhé záběry, pomalé tempo a minimum střihů). Pohyb kamery ale také zdůrazňuje izolaci a celkovou tísnivou atmosféru prostředí, ve kterém se příběh odehrává.
Tyto tři námi vybrané snímky jsou jen malou ukázkou mnohem širšího spektra filmů, které narážejí na hranice právě ve chvíli, kdy se snaží být upřímné. Kritický pohled a snaha zachytit realitu bez příkras je často činí nepohodlnými, ale dalo by se říci, že i nezbytnými. Film může být nejen forma vyprávění, ale i prostor k odporu a společenské výpovědi, a hlas autora dokáže přetrvávat i tam, kde se ho cenzura společnosti snaží umlčet.
Zdroje: IMDb, Hollywoodreporter, Sinocinema, MUBI, CSFD, Mezipatra, totalfilm, thefilmverdict, Taipeitimes, newleftreview
