Poznejte deset unikátních a rozkošných psích plemen, které pocházejí z Japonska

Původ japonských psích plemen se datuje tisíce let do minulosti. Po staletí křížení a šlechtění se všeobecně uznává šest plemen jako původně pocházejících z Japonska. Souhrnně mají název Nihon-ken. Jsou to: Shiba Inu, Kishu Ken, Shikoku Ken, Hokkaido Ken, Kai Ken a Akita Inu. Západním vlivem v Japonsku zdomácněla i jiná plemena, která jsou nedílnou součástí tamních domácností.

Lidé a psi sdílejí historii minimálně 15 tisíc let. To je období, kdy obyvatelé východní Asie začali domestikovat vlky. Během japonské prehistorické éry Jomon, která trvala od roku 14 tisíc p. n. l. až do přibližně roku 900 p. n. l., byli lidé zejména lovci a sběrači. Chovali štěňata vlků, spoléhajíc se na to, že jim poskytnou společnost, ochranu a pomoc, protože psi jsou mnohem lepší při lovu divokých prasat než lidé. Když obyvatelstvo migrovalo z Korejského poloostrova a Číny, docházelo ke křížení psích plemen. Měnil se vztah člověka a psa. V 16. století Japonský klub Kennel prohlásil, že mít psa bylo znakem bohatství a moci. Mazlíčci jako japonský chin se stala oblíbenými dárky a výstavními psy podél obchodní Hedvábné cesty. Progres ve šlechtění ustal poté, co se Japonsko do značné míry na více než dvě stě let v oblasti obchodu a cestování uzavřelo. Období izolacionistické zahraniční politiky Sakoku během éry Edo, které trvalo od roku 1635 do roku 1854, poskytlo původním japonským plemenům možnost se plně rozvinout bez vlivu západních plemen.

Po skončení systému Sakoku západní psí plemena prakticky zaplavila Japonsko. Města poskytovala mnoho psů na prodej, které se později mezi sebou křížily. To se však netýkalo venkova, kde si myslivci a farmáři drželi své psy od tohoto trendu, čímž si jejich psi zachovali původní linii japonských plemen, které známe dodnes. Když skončila první světová válka, japonská ekonomika se propadla a japonskci znovu objevili japonskou hrdost. V tomto období vznikla také Nihon Ken Hozonkai (Japonská společnost na ochranu psů). Společnost si od roku 1928 dala za cíl zachovat a podpořit šest původních japonských plemen psů. V roce 1930 kynolog Haruo Isogai napsal studii věnující se historii japonských plemen a dal psům hromadné pojmenování Nihon-ken. Do této skupiny psů patří: Shiba Inu, Kishu Ken, Shikoku Ken, Hokkaido Ken, Kai Ken a Akita Inu. V posledních letech studie našly fascinující podobnosti mezi japonskými plemeny psů, které je spojovali a odlišovali od západních plemen. Japonská plemena mají zahnuté ocasy, špičaté uši a úzké čenichy s nadýchanou srstí. Jejich úkolem je chránit. Lásku a pozornost věnují svým majitelům s nadšením, ale často se mají na pozoru před neznámými lidmi a jinými psy. Pojďme se blíže podívat a představit si specifická japonská plemena psů, která mají často označení „inu“ nebo „ken“ (obě slova znamenají v japonštině pes).

Akita Inu má původ v regionu Odate, v prefektuře Akita a patří do rodiny špiců. Býval loveckým psem kvůli loajalitě a jemnému charakteru. Je ideálním do chladného počasí pro hrubou a dlouhou dvojitou srst. V éře Edo bylo plemeno považováno za bojové. Je prvním japonským psím plemenem, které bylo označeno jako japonský speciální přírodní poklad. V roce 1932 se popularita plemene zvýšila s pejskem Hachiko, o kterém byl napsán článek v novinách. Pejsek věrně doprovázel svého majitele, profesora Hidesaburo Uena, každý den do práce a z práce na železniční stanici Shibuya. V roce 1925 profesor náhle zemřel, ale Hachiko nepřestal svého majitele čekat na nádraží, doufaje, že se jednou konečně objeví. Čekal na něj neuvěřitelných 11 let. Japonsko bylo dojato loajalitou a věrností pejska Hachiko. Příběh se rozšířil mezi domácí až tak, že na počest Hachiko byla postavena socha přímo před stanicí Shibuya. Dnes je jedním z nejznámějších měst v Tokiu. Mezinárodní úspěch si Akita Inu získal filmem Hachi: A Dog’s Tale z roku 2009 s Richardem Gerem v hlavní roli. Ukázalo se, že západní diváky příběh dojal stejně jako Japonce ve 30. letech minulého století. Akita Inu je strakatý s červenou, plavou a bílou srstí, medvídkovou stavbou obličeje a mohutnou postavou. Zaměňuje se se Shiba Inu, ale ten je dvakrát menší. Akita Inu může vážit od 32 do 45 kg, velikost má 61 až 71 cm a dožívá se 10 až 13 let. Jedná se o dominantní psy, které nedobře vycházejí s jinými psy stejného pohlaví, jsou však přátelské k dětem.

U Hokkaido Inu se předpokládá, že má starší krevní linii ve srovnání s jinými japonskými plemeny. Pochází z 12. století. V roce 1937 získal Ministerstvem školství označení „vzácné plemeno chráněné zákonem“. Pochází z nejsevernějšího ostrova Japonska, má hrubší srst, větší tlapky a menší uši, které mu pomáhají zvládnout mráz. Většinou je známý v bílé barvě, jeho srst však může být také červená, černá, strakatá či vlčí šedá. Na začátku 20. století se využíval také jako lavinový pes. Vyznačuje se inteligencí, silou, touhou chránit a oddaností. Původně byl vyšlechtěn jako lovecký pes, schopný chytit divočáci či malé medvědy. Lovecká povaha je dodnes viditelná silou a agresivitou vůči jiným psům. Ke svému majiteli si však vytváří silné přátelské pouto a vyžaduje hodně pozornosti a pohybu. Váží přibližně 20 kg. Měří 46 až 52 cm a dožívají se 12 až 15 let. Plemeno Hokkaido Inu je mimo Japonsko velmi vzácně chováno. Na Hokkaidu se na jeho počest každoročně koná psí show, ve které účinkuje 100 psíků tohoto plemene. Zájem o plemeno se v Japonsku zvýšil poté, co se bílý Hokkaido Inu objevil v reklamě pro banku Softbank.

Kai Ken je jedním z nejvýraznějších a nejvzácnějších původních japonských plemen. Je snadné rozeznat ho pro barvu srsti, za kterou dostal od Japonců i jiné pojmenování: Tora Inu – tygří pes. K člověku se přidal přirozeně. I tento druh byl vyšlechtěn k lovu divoké zvěře, jako jsou divočáci, jeleni a ptáci. Jelikož plemeno pochází z japonských horských oblastí prefektury Yamanashi, jde o rychlého psa s dobře vyvinutými svaly. Je neuvěřitelně inteligentní, rychle se učí a má tendenci být nezávislý, přestože rád stojí po boku svých pánů. Vzhledem k jeho šlechtění je Kai Ken velmi aktivním psem s loveckými instinkty. V Japonsku je plemeno chováno velmi vzácně a hrozí jeho vymizení. Váží 4 až 9 kg a měří 33 až 43 centimetrů. Dožívá se 12 až 15 let.

Dalším druhem původního japonského psího plemene je Kishu Ken, který pochází z regionu Kyushu na jihu Japonska. Jde o loveckého psa s převážně bílou srstí se zaměřením na chytání divokých prasat a jelenů, kdy byl využíván zejména v prefekturách Mie a Wakayama. Dodnes ho někteří majitelé využívají k lovu divočáků. Vyznačuje se vzácností, ale díky chovatelským klubům se v Japonsku jeho počet rozrůstá, mimo Japonsko je málo chován. Tyto psy jsou tichými a samotářskými povahami. Japonská legenda říká, že toto plemeno je přímý potomek vlka, když jej člověk získal jako dar od nebes, když pomohl ošetřit zraněného vlka. Je inteligentní, vyznačuje se odvahou a nezávislostí. Je impulzivnější a naivnější než jiná japonská plemena psů. Má silný, přirozený lovecký instinkt, proto by neměl zůstat sám s menšími domácími zvířaty. Stejně tak nemá rád jinou zvířecí společnost. Miluje pohyb a volnost. Může vážit od 14 do 27 kg, měří 43 až 55 cm. Dožívá se 11 až 13 let.

Nepochybně nejpopulárnějším druhem je Shiba Inu, který je považován za japonský národní poklad. Mnohé pejsky se staly senzací Instagramu nebo YouTube. Shiba je nejmenším z rodiny špiců v Japonsku. Má malé špičaté uši a zatočený ocas. Jeho srst je v odstínech červené, měděné či černé barvy. Předkové plemene doprovázeli první přistěhovalce do Japonska již v roce 7 tisíc p. . n. l. Shiba Inu je pravděpodobně výsledkem šlechtění mezi domácími plemeny psů a psy, které přijely do Japonska se skupinou přistěhovalců v roce 300p. n. l. Původně se používali jako lovecké psy. Svou malou velikostí byly výborné pro chytání ptáků a malé zvěře v keřích. Shiba znamená v japonštině dřevina, takže je možné, že název pochází od kůry stromu. Před druhou světovou válkou existovaly tři typy plemene: Mino, Sanin a Shinshu, pojmenované podle oblastí, z nichž pocházejí. Všechny tři druhy přispěly k dnešnímu plemeni. Druhá světová válka způsobila, že téměř vymizel. Většina zemřela při náletech během války nebo po válce na psinku, vysoce nakažlivou infekci psů. Chovatelské kluby, které pokračovaly ve svých funkcích po válce, pomohly plemeni vrátit se zpět. K tomuto plemeni se váže zajímavý příběh.

V roce 2004 zasáhlo vesnici Yamakoshi v Japonsku zemětřesení. Když se rodinný dům zhroutil, fena jménem Mari se pustila do záchranné akce, aby našla svá štěňátka a svého majitele. Když našla svá štěňátka, umístila je na bezpečné místo a hledala pána. Toho našla uvězněného pod spadlou skříní. Podařilo se jejího staršího majitele vysvobodit a nakonec byl z oblasti evakuován vrtulníkem. Svou milovanou Mari a štěňátka musel na dva týdny opustit. Když se vrátil, zjistil, že všichni na něj živí čekají. Příběh byl námětem pro japonský film A Tale Of Mari And Her Three Puppies. Svou povahou je Shiba Inu více kočka než pes. Jsou to nezávislí psi, kteří se obtížně trénují. Tráví spoustu času svou úpravou a bývají mimořádně čistotní. Váží 7 až 10 kg, měří 33 až 45 centimetrů a dožívají se 13 až 16 let. Jsou skvělými společníky pro introverty, protože se vyznačují tichem.

Posledním ze skupiny původních japonských plemen je Shikoku Ken, někde známý jako Kochi Ken. Je pojmenován podle ostrova u jihovýchodního pobřeží Japonska, z něhož pochází. Není divu, že i tito psi byli chováni na lov zvěře, jako jsou divočáci. Vypadají jako malí vlci. Přestože jde o středně velké psy, mají spoustu energie a jsou neuvěřitelně atletičtí. Srst pejska může být sezamová, červená, černá, bílá nebo krémová. Shikoku Ken má tendenci být nezávislým a hravým psem. Nejsou to tvrdohlaví psi a vůči ostatním jsou přátelští. Váží 15 až 20 kg, měří 43 až 53 cm a dožívá se 10 až 12 let.

Původní japonská plemena jsou jediná svého druhu, z nichž každé má jedinečný soubor vlastností, díky nimž jsou celosvětově oblíbená a vyhledávaná jako společníci, myslivci, pracovní psyi a hlídací psi. Jsou jedinečným pokladem, který Japonsko může a chce nabídnout celému světu.

Zdroj: petmd.com, thesprucepets.com, bokksu.com, wagwalking.com, purina.co.uk