Případ sedmnáctileté středoškolačky Junko Furuty se zapsal do poválečné historie Japonska jako jeden z nejotřesnějších zločinů spáchaných mladistvými. Dívka, která se vyznačovala laskavostí a měla slibnou budoucnost, se stala obětí nepochopitelného násilí. Její tragický osud vyvolal nejen šok, ale také veřejnou diskusi o násilí a zodpovědnosti mladistvých.
Junko Furuta, studentka narozená v roce 1971 ve městě Misato v Japonsku, byla obyčejnou sedmnáctiletou dívkou, která vedla poklidný a uspořádaný život až do osudného dne, kdy byla unesena. Byla známá svou inteligencí, atraktivním vzhledem a vynikajícími výsledky na střední škole Yashio-Minami. Přestože se držela stranou od alkoholu, cigaret a drog, což nebylo mezi vrstevníky příliš obvyklé, patřila mezi oblíbené studenty. Její popularita tak byla pozoruhodná, protože ji nezískala vzpurností či porušováním pravidel, ale svou dobrosrdečností a přirozeným šarmem.
Do Junko byl zamilovaný školní tyran Hiroshi Miyano, který ale nehledal vztah. Tento výtržník byl děsivý a měl vazby na novou generaci Yakuzy. Nikdo se mu tak neodvážil vzdorovat, až na Junko, která ho odmítla a řekla mu jasné „ne“.
Celý příběh však nabral zcela jiných rozměrů v listopadu 1988, kdy se situace, která dosud připomínala obvyklé odmítnutí vztahu, proměnila v děsivou tragédii. Právě tento akt měl vyprovokovat Miyana k tomu, aby spolu s dalšími třemi mladistvými zosnoval plán dívčina únosu. Jejich motivace byla kombinací pomsty a touhy po moci, kterou si dokazovali násilnými činy.
44 dní pekla
Hiroshi Miyano a Nobuharu Minato se pár dní po onom odmítnutí měli společně pohybovat po místním parku a hledat nevinné ženy. Jako zkušení násilníci byli odborníky na odhalování potenciálních cílů. Kolem půl deváté večer si všimli Junko Furuty, která se v té době vracela na kole domů ze své brigády. Miyano využil příležitosti a stáhl ji dolů z kola. Toho využil Minato, který si zahrál na nevinného kolemjdoucího. Zeptal se jí, jestli nechce doprovodit domů a mladá studentka souhlasila. Místo toho ji však zavedl do domu jeho rodičů.
Během následujících 44 dní byla Furuta zadržována v domě nacházejícím se v Adachi, Tokiu. Místo se stalo dějištěm nepředstavitelného utrpení. Studentka byla vystavena psychickému i fyzickému týrání včetně sexuálního násilí, bití a ponižování. Pachatele nejednou navštívili i ostatní členové Yakuzy, kteří se do týrání zapojovali. Podle dostupných zdrojů si členové rodiny Minata byli vědomi, že dívka trpí a je v jejich domě vězněna, ale nezasáhli, protože měli strach právě z japonské mafie.
Zavraždění Junko Furuty
Za největší tragédii se dá považovat fakt, že celému mučení a následné vraždě se mohlo zabránit. Policie byla během 44 dní, které Junko strávila v zajetí, upozorněna až dvakrát, ale ani jednou nezasáhla. Podle All That’s Interesting, přišlo první upozornění od chlapce, kterého Hiroshi Miyano pozval do domu Minata. Poté, co viděl Furutu v hrozném stavu, šel domů a řekl o tom svému bratrovi. Ten zase informoval rodiče, kteří kontaktovali policii. Když úřady dorazily do rezidence, rodina pachatele je ujistila, že uvnitř žádná dívka není. Policisté se spokojili s touto odpovědí a nikdy se do domu nevrátili.
Druhé upozornění bylo ještě děsivější. Jak již výše uvedený zdroj uvádí, Junko Furuta se prý pokusila zavolat policii sama. Dříve, než však stihla cokoliv říct, ji únosci objevili. Když se jí policie pokusila zavolat zpět, Miyano přesvědčil operátora, že šlo o omyl. Následně dívku brutálně potrestali. Polili jí nohy kapalinou ze zapalovače, kterou zapálili. Tento incident jasně ukázal, jak zoufalá celá situace byla. Navíc zdůraznil selhání systému, který dívce nedokázal poskytnout ochranu.
Dne 4. ledna 1989 únosci Furutu nakonec zavraždili. Po 44 dnech nepředstavitelného utrpení, kdy byla denně bita, znásilňována a mučena, došlo po záchvatu hněvu únosců k jejímu usmrcení. Podle výpovědí se chlapci naštvali, protože je porazila při hře mahjong. Plni vzteku ji umučili k smrti. Její tělo později vložili do 55galonového sudu, který zalili betonem a nechali ho na opuštěném místě. Tělo bylo objeveno až o několik týdnů později, když se Miyano přiznal během výslechu za jiný zločin.
Odsouzení a kde jsou vrahové dnes
Čtveřice nezletilých pachatelů – Hiroshi Miyano, Nobuharu Minato (později Shinji Minato), Jo Ogura a Yasushi Watanabe – byla zatčena po nalezení těla Junko Furuty a postavena před soud. Případ otřásl celým Japonskem, a to nejen kvůli brutalitě činů, ale také kvůli selhání právního systému. Zákon o mladistvých jim poskytl ochranu před přísnějšími tresty, protože v době spáchání činu ještě nebyli plnoletí. Navzdory tlaku veřejnosti zůstala jejich jména oficiálně utajena, ale novináři a místní komunita je přesto odhalili.
Hiroshi Miyano, považovaný za vůdce skupiny, dostal nejvyšší trest – 20 let vězení. Kdyby byl souzen jako dospělý, trest by byl výrazně delší. Během procesu údajně neprojevil žádnou lítost, což veřejnost ještě více pobouřilo. Po odpykání trestu byl propuštěn, ale později znovu zatčen za další trestné činy, což ukazuje, že se nedokázal napravit.
Shinji Minato, jehož dům sloužil jako místo věznění a mučení, dostal trest ve výši 5 až 9 let. Po propuštění se stal známým násilníkem a v roce 2018 byl znovu zatčen za pokus o vraždu. Jo Ogura dostal pouze 8 let v zařízení pro mladistvé. Po propuštění si změnil jméno a podle některých zdrojů se dokonce chlubil, že mučení Furuty bylo „jeho největším činem“. Yasushi Watanabe dostal trest ve výši 5 až 7 let. Informace o jeho aktivitách po propuštění nejsou veřejně známé.
Kritika soudního systému
Mnozí v Japonsku považovali tresty za příliš mírné vzhledem k brutalitě zločinu. Veřejnost kritizovala zákony o mladistvých, které umožnily pachatelům vyhnout se přísnějším trestům. Případ vyvolal výzvy k reformě japonského právního systému, zejména pokud jde o trestání mladistvých pachatelů. Kritici tvrdili, že tito muži měli být souzeni jako dospělí, protože vědomě a systematicky plánovali a prováděli násilné činy.
Kromě trestů se diskutovalo také o roli společnosti a komunity. Selhání policie, školy a místních obyvatel, kteří si nevšimli, nebo ignorovali, nezvyklé aktivity v domě Minatovy rodiny, přispělo k obecnému pocitu nespravedlnosti, který tento případ zanechal.
Zdroj: Medium, Vocal Media, Tokyo Reporter, Japan Daily, y!entertainment, All That’s Interesting
