Lisa See patří k mým oblíbeným autorkám, tudíž jsem neodolala ani její další knize s názvem Čajová dívka z Kolibříkové ulice. Kniha nabízí barvitý příběh o čaji a pohled na život a kulturu Akhů.
Lisa See se narodila v Paříži a vyrostla v Los Angeles. Nějakou dobu žila s rodinou svého otce, jenž pocházel z Číny a to výrazně ovlivnilo její tvorbu. Do češtiny byly přeloženy její knihy Tajemství hedvábného vějíře, Dívky ze Šanghaje, Ostrov žen moře a Čajová dívka z Kolibříkové ulice, na kterou se nyní zaměříme. Vydalo ji nakladatelství Jota v roce 2020. O překlad se postarala Petra Andělová.
Kniha mě zaujala nejen lákavou obálkou, ale především anotací. Hned mi bylo jasné, že Lisa See přinese opravdu zajímavý příběh a barvitě vylíčí život hlavní hrdinky, příslušnice etnické skupiny Akhů, kteří žijí v horách a živí se převážně sběrem čaje. Nejsou bohatí a neznají elektřinu, auta a jiné běžné technické vymoženosti dnešní doby. Dalo by se říci, že je to normální, ale to by se začátek příběhu nesměl odehrávat v letech 1988-1990.
Akhové nejenže žijí v chudých chatrčích, ale oblékají si tradiční kroje a oděvy. Také věří na duchy, sny a mají ve vesnici bránu duchů. Jejich tradice jsou místy naprosto nepochopitelné, kruté a nelítostné. Postižené děti například považují za zlo, které se musí hned po narození zničit. Hrdinka Li-jen je již od dětství příliš přemýšlivá, učenlivá a je jednou z mála dívek ve vsi, které chodí do školy. Časem začne místní zvyky odmítat, dovolí si porodit nemanželskou dceru s mužem, kterého její rodina neschvaluje, ale bohužel ji musí zanechat v sirotčinci. To je poslední kapka! Opustí hory a utíká do města za lepším životem.
Kniha začíná rokem 1988 a končí rokem 2016. Samozřejmě obsahuje i kapitoly věnované Hayley, což je dcera Li-jen, která byla adoptována do USA. Čtenáře bude jistě zajímat, zda se matka a dcera nakonec shledají, ale to přirozeně neprozradím. Díky knize se čtenář také dozví mnoho zajímavých informací o čaji, jenž je znám jako pchu-er, a o obchodování s čajem.
Musím se přiznat, že jsem knihu přečetla jedním dechem a do sympatické hrdinky se rychle vcítila. Autorka píše barvitě, bez příkras, nebojí se poukázat na krutou realitu a podněcuje čtenáře k přemýšlení nad tím, co čte. Čajovou dívku z Kolibříkové ulice mohu tedy směle doporučit všem z vás, které zajímá Čína, čaj, asijská literatura a historie.
