Svou bohatou srstí připomíná lva anebo pochodující mop. Zvíře je to odvážné a sebevědomé. Nade všechno však miluje domácí pohodičku.
Pekingský palácový psík je starobylé plemeno pocházející z Číny. Vlastně patří mezi nejstarší plemena psů. Za celou dobu své existence se jeho vzhled téměř nezměnil. Svého času ho mohl vlastnit jedině příslušník panovnické rodiny a byl k vidění pouze v areálu Zakázaného města. Bylo o něj dobře pečováno a žádné oko obyčejného člověka či nuzáka na něm nesmělo ani na okamžik spočinout. Když se někdo pokusil toto chlupaté stvoření ukrást, čekal ho krutý trest.
Pekinéz byl svým způsobem takový malý urozený a vážený šlechtic. A to mu zůstalo dodnes. Je to pes důstojný a má svou hlavu. Miluje vysedávání na polštářích a na nějaké dlouhé vycházky ho většinou neužije. Svého pána a jeho rodinu miluje, k cizím se chová rezervovaně a nikdy si neodpustí dát všem najevo svoji nezávislost a vznešenost.
A jak se vlastně tento urozený krasavec dostal do Evropy? Během opiové války v roce 1860 byl letní palác v Pekingu obsazen britskými vojáky a ti uvnitř nalezli pět těchto psíků. Neváhali a vzali je s sebou do Anglie jako válečnou kořist. Zvířata pak byla umístěna do šlechtických rodin. Jednoho psíka dostala i královna Viktorie. Ta mazlíčka pojmenovala Looty. Plemeno si brzy získalo své fanoušky a oblíbené je i dnes.
Pekinéz má plochý obličej a velké živé oči. Tělo má krátké a podsadité, široký hrudník a tlapy velké a ploché. Pochlubit se může dlouhou, hustou a rovnou srstí, o kterou je třeba dobře pečovat. Pravidelné kartáčování je samozřejmostí, stejně jako otírání nečistot z očí a nosní vrásky. Ohledně barvy srsti jsou povoleny všechny barvy a znaky kromě albinismu a játrově hnědé. V parných dnech je třeba dbát na to, aby huňáč nedostal úpal.
Je to k neuvěření, ale ačkoli je pekinéz na pohled malý, je docela těžký. Mají prostě těžkou kostru a své udělá i ten již zmíněný kožich. Ideální váha u psa nepřesahuje 5 kg. Výška v kohoutku se uvádí 15-23 cm. Zvíře se dožívá 12-13 let.
Jak je na tom pekingský psík po zdravotní stránce? Mezi hlavní problémy tohoto plemene patří oční komplikace a potíže s dýcháním. Na vině je malá lebka a zploštělý obličej. Jeho nožkám navíc nesvědčí ani neustálé běhání po schodech. Když se to tak vezme, má raději gaučing, ale o tom jsme již mluvili. Koneckonců si to jako urozený tvor může dovolit.
Na závěr ještě pár zajímavostí. V dávných dobách, ještě v Číně, nosili tyto psíky v záhybech rukávů a také usilovali o co nejmenší vzrůst těchto mazlíčků. Proto dávali štěňatům pít rýžové víno nebo je oblékali do přiléhavé vesty z drátěného pletiva. Tyto praktiky však zakázala císařovna Tzu Hsi.
A jako bonus dvě legendy. Existují i legendární zkazky, kterak tento pes přišel na svět. První mluví o tom, že se lev zamiloval do motýla. Jenže jejich velikosti byly pro lásku až příliš odlišné. Proto navštívili Buddhu, který z nich stvořil právě pekinéze. Druhá legenda říká, že plemeno vzniklo pářením opice se lvem. Od lva zdědilo ušlechtilost a srst a od opice nemotornou chůzi.
To by bylo o tomto roztomilém a svéhlavém stvoření vše a my budeme jen rádi, když se s námi podělíte o to, jak se vám pekinéz líbí, anebo nám dáte vědět, že jste jeho hrdým majitelem.
Zdroj: en.wikipedia.org, cmku.cz
