Srdcervoucí filmy, které vás v jeden moment pohladí po duši a ve druhém vás úplně zlomí. I tak by se dal popsat výběr japonských snímků, který letos figuroval na Eigasai. V rámci kulturního dne jsme také zhlédli hudební a taneční vystoupení, vyzkoušeli si japonské dílničky, ochutnali nejen dezerty a hlavně si užili atmosféru celé události.
Když se v secesním prostředí pražské pasáže Lucerna najednou objeví japonské ikebany, člověk hned ví, že se tu bude dít něco jedinečného. Toto ojedinělé soužití české a japonské kultury vás naladí na inspirativní zážitek už předtím, než vstoupíte do kinosálu.
Slavnostní zahájení nezklamalo
Na programu bylo hned sedm filmů doplněných českými a anglickými titulky. Hned první den jsme vyrazili na milou komedii Lady Kaga o mladé tanečnici, která se vypraví do svého rodného města převzít hotel své matky. V krásných prostorách kinosálu nás přivítali organizátoři a moderátor a uvedli nadcházející týden nejen pro fanoušky Japonska, ale i pro hledače zajímavých filmů mimo mainstream. Skrz zaplněný sál zněla slova poděkování za udržování této krásné tradice oblíbené události, která příští rok oslaví již dvacet let.
Může být žal krásný?
Snímek Otec galaktické železnice se věnoval rozporuplné dynamice mezi otcem (Kódži Jakušo) a synem (Masaki Suda), který odmítá zodpovědnou roli nejstaršího mužského potomka. Místo převzetí otcova podniku se věnuje intelektuálním a spirituálním tradicím. K životnímu naplnění ho nakonec dovede rodinná tragédie, po níž mladý Kendži Mijazawa začne psát, tato cesta se však zároveň stane jeho finální misí. Divák je tak během filmu svědkem úmrtí nejen jeho mladší sestry, ale také samotného mladého spisovatele. Dlouhé, tiché a půvabně natočené chvíle hlubokého žalu v japonských filmech mohou člověka překvapit, ale právě to vytváří prostor, abychom své ryzí a nezkrocené emoce mohli prožít do hloubky.
ČTĚTE TAKÉ: Festival ADVÍK opět pohltil Prahu. Hlavní město zaplavili cosplayeři a fanoušci popkultury, anime i her
Na závěrečném promítání praskal sál ve švech
Poslední večer festivalu nám přinesl film Kanasandó, ve kterém se Mika (Ruka Matsuda) vrací do prosluněné Okinawy za umírajícím otcem (Tadanobu Asano), kterého už nikdy nechtěla vidět. Sál praskal ve švech a vzduch byl plný očekávání. Tento snímek byl nečekanou jízdou bolestnými vzpomínkami dcery Miky, kterou si její otec v posledních dnech svého života plete s její zesnulou matkou. Mika se proto rozhodne pro otce naplánovat den, kdy nosí oblečení jako její matka a znovu vytváří pamětihodné momenty jejich romantického vztahu, i když otce nemůže vystát. Konec filmu dojal všechny přítomné: Mika svému otci zpívá píseň Kanasandó, kterou mu v minulosti opakovaně zpívala jeho manželka. Záběry zpívající zesnulé matky se střídaly se záběry zpívající a brečící Miky, obě stojící ve stejném kimonu. Tento snímek by mohl roztát i to nejchladnější srdce. Rozhodně vystihl koncept celého festivalu a návštěvníkům připomněl kapacitu cítit pokornou něhu a lásku i navzdory komplikovanému vztahu.
Japonský kulturní den
I letos jsme se vydali i na sobotní Japonský kulturní den, který se konal v prostorách paláce Lucerna. Program byl napěchovaný workshopy a stánky a po celou dobu bylo plno. Prohlédli jsme si japonské meče, kresby, literaturu, ale i alkohol a spoustu suvenýrů. V dolní části prostoru bylo několik stánků s uměleckými výtvory, od záložek po háčkovaná zvířátka, nádobí, brože, nálepky, doplňky i oblečení. Většina přímo od umělců, kteří osobně představovali své vlastní výtvory s asijskou tématikou. Roztomilým japonským obrázkům se nedalo odolat! K dispozici bylo samozřejmě japonské jídlo a nápoje, od japonských klasik, jako onigiri nebo futomaki, až po různé sladkosti, například mochi, plněné sladké pečivo pan, daifuku, dango a spoustu dalších. Dále nechyběla stále velmi populární matcha a z ní připravené nápoje (sladké i alkoholické).
V rámci doprovodného programu vystoupili okinawští bubeníci Ryukyukoku Matsuri Daiko a tanečníci Yosakoi Hanamaru. V kavárně Lucerna byla ke zhlédnutí výstava japonské výtvarné techniky Kiokugami pod názvem „Paměť dřeva, paměť papíru“. Originální plastiky rozzářily elegantní prostory japonskými motivy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Colours of Ostrava letos ovládla asijská vlna. Přišli i fanoušci přímo z Koreje a užili jsme si nejočekávanějšího umělce DPR IANA z první řady
DIY pro celou rodinu
Vyzkoušeli jsme si s několika sympatickými instruktory a instruktorkami skládání origami. Na první pohled jednoduché, ale realita byla jiná. Průvodci nás nenechali podvádět lepením a nakonec jsme si pod jejich dohledem odnesli zamilované srdíčko, žabku, jeřába a kimono. Ve vedlejším stánku, při psaní kaligrafie, jsme si vybrali japonské znaky pro mír a lásku, které vypadají jednodušeji, než se ve skutečnosti píší. Umění psaní znaků tuší a speciálním štětcem je velmi uklidňující, ale vyžaduje dlouhý trénink a soustředění, aby vznikly krásné a sebejisté tahy. Dále jsme si mohli natisknout destičky zvané Ema pro štěstí. Pomocí tuše, barev a pera jsme si vybrali, jaké přání chceme poslat do světa, a dále je mohli vyzdobit podle libosti s využitím různých šablon s japonskými znaky a grafikou. Vyzkoušeli jsme si také deskovou hru Kenka pro dvě osoby, loutkové souboje přitahovaly pozornost okolních návštěvníků a bavily hráče napříč všemi generacemi.
Zdroj: Autorský text, Eigasai
