Fenomén krátkých esejí ve stylu populární Rupi Kaur dorazil do Jižní Koreje již před časem. V poslední době se ale stal natolik populárním, že mění podobu knihkupectví po celé zemi. Proč se tyto knihy prodávají tak dobře?
Je takzvaná “TikTok” poezie nekvalitní? Miliony věrných čtenářů by nesouhlasily! Mladí lidé si ji v posledních letech oblíbili pro její rychlé čtení, možnost snadného sdílení na sociálních sítích a také jako formu útěchy v těžkých časech – například během pandemie covidu. Jednou z nejznámějších představitelek tohoto trendu je Rupi Kaur, autorka sbírky Mléko a med, která se stala nejprodávanější básnickou knihou všech dob s miliony prodaných výtisků. Tyto a další krátké básně si získaly oblibu na sociálních sítích díky své jednoduchosti, vizuálnímu zpracování a inspirativním tématům podaným ve snadno stravitelné formě.
Návrat poezie
Před několika lety vyšla kniha I Want to Die But I Want to Eat Tteokpokki od Baek Sehee – napůl přepis terapeutických sezení, napůl “self help” příručka od autorky, která sama trpěla depresemi. V Jižní Koreji, kde je téma duševního zdraví stále do určité míry tabu, se tato osobní zpověď stala výjimečným bestsellerem a zaznamenala úspěch i v zahraničí.
V poslední době se však žánr korejských esejí výrazně proměnil a stal se jedním z nejvyhledávanějších oddělení v tamních knihkupectvích. Esteticky atraktivní knížky nabízejí převážně motivační citáty, takzvanou “tumblr poezii” a povzbudivé krátké dialogy. Ačkoliv tímto formátem poezie a próza oslovují především mladší generaci, mnohé z těchto knih nejsou kupovány kvůli poutavému ději či literární hodnotě, ale spíše jako vizuálně líbivé doplňky na Instagram – nebo pro rychlou dávku povzbuzení.
Čte ještě někdo tištěné knihy?
Instagramové a TikTokové účty amatérských básníků mají statisíce sledujících a miliony zhlédnutí. Fyzickým knihám však rozhodně ještě neodzvonilo. V měsíčních žebříčcích nejprodávanějších titulů největších korejských knihkupeckých řetězců – Kyobo Book Center, Yes24 a Aladin – se mezi deseti nejprodávanějšími knihami pravidelně objevují alespoň dva až tři tituly z kategorie “healing essay” a krátkých básní. Podle redaktorů jde o sázku na jistotu z hlediska prodejů. Není totiž potřeba promyšlený děj nebo silné postavy – důležité je, jestli kniha bude vypadat dobře na Instagramu.
ČTĚTE TAKÉ: 10 jihokorejských idolů, kteří napsali a vydali knihu
Čtení jako součást self-care
Přitažlivost knih dnes pro mnoho čtenářů nespočívá v jejich literární kvalitě, ale spíše v tom, co samotný akt jejich nákupu symbolizuje. Už jen držení a listování fyzickou knihou představuje formu odpočinku a vnímané péče o sebe sama – tedy moderní “self-care”. Knihy už dávno nejsou jen nutným zlem k maturitě, ale staly se trendovou aktivitou. A i náhodní influenceři se mohou proměnit ve vážené autory – jednoduše proto, že pro jejich knihy existuje publikum. Současná poezie často připomíná textové zprávy – krátké, přímé a snadno sdílené. Má však výhodu v tom, že přechází přímo od autora ke čtenáři, bez zásahů editorů, nakladatelů nebo jiné byrokratické struktury.
Krátké korejské sbírky jsou výjimečné tím, že se s jejich autory lze snadno ztotožnit. Nabízejí jednoduchý jazyk, příběhy o každodenních problémech i optimistické vyhlídky do budoucna. A když k tomu připočteme pozitivní vliv na duševní pohodu, není divu, že se mladí lidé v digitální době znovu vracejí ke koupi tištěných knih.
Zdroje: The Guardian, K-Book Trends, The Oxford Blue, Korea Herald, Forbes
