Každá země prožívá podzimní svátky po svém. Také v Asii se můžeme setkat s rozmanitými tradicemi, ať už jde o Halloween, nebo o uctívání zesnulých. Svátky Pangangaluluwa, Sat Duan Sip a Boun Pha That Luang sice nepatří mezi ty nejznámější, ale pro místní obyvatele mají hluboký kulturní význam.
Na podzim si mnoho kultur po celém světě připomíná své zesnulé. Ačkoli se Halloween, původem ze západního světa, těší oblibě i v Asii, tamní národy si stále uchovávají vlastní způsoby oslav — hluboce zakořeněné rituály s magickým a duchovním významem. Filipínská Pangangaluluwa, thajský Sat Duan Sip a laoský festival Boun Pha That Luang představují výjimečné okamžiky, během nichž se místní obyvatelé symbolicky setkávají s dušemi svých předků a vzdávají jim úctu.
Každý z těchto festivalů je více než jen oslavou – je mostem mezi světem živých a mrtvých. Zároveň jde o zvláštní čas, kdy se rodiny scházejí, aby vzdaly úctu těm, kteří už nejsou mezi nimi. Pojďme se podívat, jak tyto kulturní tradice probíhají a jaké rituály jsou s nimi spojeny.
Duše, které zpívají pod okny
Nejprve se podíváme na Filipíny. Název tohoto svátku v překladu z tagalštiny znamená doslova „pro duši“. Odkazuje na tradici, která se koná pozdě v noci na svátek Všech svatých, první listopadový den, a na Památku zesnulých, Dušičky, kdy koledníci – ženy i muži, staří i mladí – chodí od domu k domu a představují duše v očistci, které prosí o almužnu, aby za ně mohla být sloužena mše. Jsou oblečeni v bílém a černém, nalíčeni jako strašidla a zpívají tradiční písně.
Podle portálu Cultural Centre of the Philippines se v provincii Batangas zpívá příběh o starci (Kristu), který žádá o vodu bohatého muže. Ten ho odmítne, zatímco chudá pastýřka ho přijme ve svém domě a je odměněna pytlem zlatých mincí. V provincii Bulacan představují „duše“ staré panny a staří mládenci, potrestaní za to, že se nikdy nevdaly ani neoženili. Jako trest musejí tlouct rýžové slupky, přestože se starají o duše mrtvých dětí. Tyto duše v tklivém zpěvu prosí obyvatele domů o almužnu a modlitby, které by jim pomohly očistit jejich duše a umožnily vstoupit do nebe.
Dalo by se tedy říci, že některé prvky této tradice připomínají západní koledování, Pangangaluluwa je však zaměřena především na úctu k zesnulým a uchování jejich památky.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Jeden z největších bizárů Asie: Na tchaj-wanských pohřbech uvidíte tančící dívky v kraťasech
Když duchové přicházejí na návštěvu
Svátek desátého lunárního měsíce, známý jako Sat Duan Sip, pochází z jihothajské provincie Nakhon Si Tammarat a vychází z animistických tradic. Podle víry se v tomto období duchové předků setkávají se svými potomky, aby jim přinesli dary – oběti. Během svátku lidé uctívají své předky a přinášejí obětiny duchům dávných předchůdců, kteří prý trpí hladem. Sat Duan Sip, někdy také nazývaný Ngan Boon Duan Sip, zahrnuje přinášení jídla a dalších darů do chrámů, aby se zmírnilo jejich utrpení v posmrtném světě.
K tomuto svátku patří také symbolické sladkosti, které slouží nejen jako oběti, ale zároveň jako praktická podpora pro mnichy během období dešťů. Každá z pěti sladkostí má svůj specifický význam: Khanom Pawng symbolizuje vor nebo plovák, který pomáhá překonat oceán mezi peklem a zemí. Khanom La představuje oděv či kostým. Khanom Dee Sam zobrazuje peníze. Khanom Bah reprezentuje Sa-Ba, thajskou rekreaci, a odkazuje na den Songkran, thajský Nový rok. Khanom Gong ztělesňuje ozdoby.
Datum svátku se liší podle lunárního kalendáře, obvykle se však koná na konci desátého měsíce (září nebo říjen). Festival Sat Duan Sip propojuje animistické tradice s buddhismem, zejména s konceptem karmy v théravádovém buddhismu, podle něhož karma ovlivňuje další znovuzrození.
Zlatý chrám, svíčky a modlitby za měsícem
Festival Buon Pha That Luang je nejvýznamnější událostí v laoském hlavním městě Vientiane i v celém Laosu. Koná se ve dvanáctém lunárním měsíci (obvykle v listopadu, někdy koncem října), trvá 3-7 dní a soustředí se kolem významného Pha That Luangu, který je symbolem náboženské a kulturní identity země.
Součástí festivalu jsou průvody, hry a tradiční zábava. Slavnost začíná průvodem z Vat Simeuang do Pha That Luang, kam lidé přinášejí květiny, svíčky a voskové hrady zdobené bankovkami. Muži i ženy se oblékají do tradičních etnických krojů, tančí a zpívají, čímž oživují národní dědictví.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Laosu je jídlo společenskou záležitostí a soukromí prakticky neexistuje. Obyvatele ovlivňuje buddhismus
Dopoledne probíhá obřad almužny, během kterého obyvatelé darují stovkám mnichů jídlo a další potřebné věci. Odpoledne se hraje tradiční hra Ti Khee, která připomíná hokej. Festival vrcholí nočním průvodem se svíčkami kolem stúpy při úplňku. Kromě náboženských obřadů se konají také jarmarky, koncerty a další zábavy, které lákají návštěvníky z celého Laosu.
Pha That Luang, ikonická zlatá stúpa, symbolizuje vytrvalost laoského lidu. Původně byla postavena jako hinduistický chrám ve 3. století a později přestavěna na buddhistickou svatyni, v níž se údajně nachází Buddhova hrudní kost. Po staletích drancování a ničení, včetně francouzsko-thajské války, byla ve 20. století obnovena do své současné podoby.
Ačkoliv se datum festivalu každoročně mění podle lunárního kalendáře, obyvatelé si památku vždy připomínají volnými dny, a svátek se tak stává výjimečným okamžikem pro celou laoskou komunitu.
Zdroj: VISTA LAND, Cultural Centre of Philippines, Thailand NOW, AwayGoWe
