Myanmar, bývalá Barma, je země jihovýchodní Asie, která vás zaručeně překvapí svou jedinečností. Kromě hor, planin a nádherných památek však ukrývá i méně radostné stránky své kultury. Dnes se podíváme blíže na problém dětské práce, kterou jsou zde děti nuceny vykonávat už od útlého věku.
Dětská práce není žádnou tajností
International Labour Organization (ILO) a United Nations Children’s Fund (UNICEF) uvádí, že v Myanmaru žije přibližně 1,3 milionu dětí ve věku od 5 do 17 let, které nezažívají typické dětství. Místo her a vzdělávání je čeká náročný život plný tvrdé práce. Po přepočtu to znamená, že každé jedenácté dítě je připraveno o dětskou radost, vzdělání i zdraví. I když si to my jen těžko dokážeme představit, v této zemi je taková realita na denním pořádku. Tento stav je ve velké míře způsoben nízkými příjmy a chudobou. Významnou roli hraje také neefektivní vzdělávací systém a nedostatečné zákony, které nedokážou dětskou práci účinně omezit.
Dětská práce je v Myanmaru rozšířená především v odvětvích, jako jsou služby, zemědělství a výroba. Mnoho chlapců začíná pracovat už v útlém věku například v čajovnách, později pak nacházejí uplatnění na stavbách nebo v dolech. Dívky bývají nejčastěji zaměstnány v restauracích nebo v textilních továrnách, kde se podílejí na výrobě oděvů.
Prostředí a náročnost, které ohrožují dětské životy
Mnoho dětí pracuje dlouhé hodiny bez přestávek, často v nebezpečném prostředí, které nesplňuje ani základní podmínky pro bezpečnou práci. Běžný pracovní týden trvá sedm dní – obvykle od šesti ráno do devíti večer. Kdy mají tyto děti vůbec čas spát a nabrat síly? Téměř nikdy. Většinou usínají hned po skončení směny, přímo na místě, kde pracovaly – na tvrdých stolech nebo v koutech, kde si mohou alespoň na chvíli odpočinout. V lepším případě je ubytovává majitel ve společném domě spolu s ostatními pracovníky. Při extrémních vedrech, úrazech nebo jiných zdravotních potížích se na jejich stav často vůbec nebere ohled.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Namísto bezstarostného dětství ji čeká izolace od světa: Nepál si vybral novou žijící bohyni, jsou jí jen dva roky
Nízké příjmy nutí rodiny přivydělávat si na úkor vlastních dětí
Hlavním důvodem dětské práce jsou nízké mzdy a celková chudoba v zemi. Mnoho rodin se proto spoléhá na dodatečný příjem, který zajišťují právě jejich děti. Rodiče často nemají problém poslat své potomky do větších měst, jako jsou Mandalaj nebo Rangún, kde je podle nich více pracovních příležitostí – bez ohledu na jejich věk.
Existují dokonce zprostředkovatelé, kteří za úplatu vyhledávají děti pro volná pracovní místa. Kromě toho je v Myanmaru běžná také domácí práce mladých dívek v rodinách, které si jejich služby „pronajímají“. Tyto dívky se starají o úklid, vaření, péči o děti i o starší členy domácnosti – často bez odpočinku a bez možnosti vzdělání.
Vykonávají i práce, při kterých riskují vlastní život
V jednom rozhovoru na YouTube mladý chlapec jménem Min Min odhaluje krutou pravdu o svém životě – o životě, který by měl být v jeho věku zasvěcen učení, hrám s přáteli a radostem dětství, které přece trvá jen krátce. I když rád hraje fotbal a sní o tom, že se bude věnovat chinlone, tradičnímu sportu své země, každý den ho místo toho čeká náročná a nebezpečná práce, kterou musí vykonávat, aby pomohl své rodině.
„Ze školy jsem odešel, když jsem byl ve třetí třídě. Vždycky jsem snil o tom, že se stanu učitelem. Teď je mi třináct let, bydlím se strýcem a tetou a každé ráno chodím hledat kameny. Domů se vracím kolem desáté večer. Je to náročné, únavné a většinou najdu jen malé kousky. Nejcennější nefritový kámen, který jsem kdy objevil, měl hodnotu asi 100 000 kyatů (přibližně 2 000 Kč). Záleží na velikosti kamenů, ale většinou si společnost bere polovinu z toho, co vyděláme. Riskujeme své životy. Včera jsem viděl, jak jeden muž zemřel. Nežiji s rodiči – ti žijí jinde. Můj otec pracuje stejně jako já, sbírá nefritové kameny, zatímco máma doma vaří a uklízí. Mám šest sourozenců a nechci, aby přestali chodit do školy. Chci, aby se z nich stali vzdělaní lidé. Šetřím peníze, protože až vyrostu, chci si koupit vlastní dům.“
Problém, který přetrvává už po staletí
Problematika dětské práce v Myanmaru, v bývalé Barmě, sahá až do 19. století. Je úzce spjata s obdobím průmyslové revoluce a britské koloniální nadvlády nad touto zemí. Tehdy se dětská práce postupně stala běžnou součástí ekonomiky. Skutečnost, že je Myanmar jednou z nejchudších zemí Asie, situaci nijak nezlepšuje. Možnost využívat dětskou pracovní sílu za minimální náklady láká společnosti, které z této formy levné výroby těží. Středoškolské vzdělání je považováno za luxus, který si mnoho rodin kvůli vysokým nákladům nemůže dovolit. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč děti začínají pracovat už v tak nízkém věku.
Práce jako projev úcty k rodičům?
Velkou roli hrají také kultura a zvyky. Jedním z nich je přesvědčení, že děti by měly být vděčné svým rodičům, uctívat je, respektovat a starat se o ně, a dodržovat všechny morální závazky rodiny. V jejich společnosti je právě takzvaná „filial piety“ (úcta k rodičům) klíčovým faktorem, který formuje vztahy a ovlivňuje společenské normy.
I když tento kulturní aspekt přímo nesouvisí s dětskou prací, touha pomoci rodině je často spojována s finanční podporou, kterou děti jinak než prací nemohou zajistit.
Zdroje: voices.ilo, ballardbrief.byu.edu, UNICEF, myanmar.un.org, datapandas
