Zaměstnanci a šéfové jsou ve většině institucí dva odlišné tábory, mezi nimiž zeje velká propast. V Koreji se však snaží podpořit jejich vzájemný respekt, komunikaci a empatii. Zeptali se tedy, jaké fráze jsou jim nejvíc nepříjemné a co naopak chtějí slyšet.
V dnešním světě trávíme více času v práci než kdekoli jinde (snad kromě postele). Je tedy vhodné, abychom se pohybovali v příjemném, pokud možno slušném a profesionálním prostředí.
Co se však korejští zaměstnanci bojí slyšet od svých nadřízených a podřízených? Nedávná anketa nabízí několik postřehů ohledně komunikačních problémů mezi pracovními pozicemi a věkovými skupinami. Průzkum v Koreji zjišťoval: „Co rozhodně nechcete slyšet od svého nadřízeného?“ a „Jaké komentáře nebo chování podřízených vás nejvíce štvou?“
„Zase si bereš dovolenou?“ aneb co nechcete slyšet od svého šéfa
Skoro polovina respondentů (45,7 %) uvedla, že nejhorší poznámkou od šéfa je „Za to můžeš ty!“ což je vnímáno jako přesunutí viny či odpovědnosti na podřízené. Na druhém místě se umístila věta „Prostě udělej, co ti říkám,“ za 31,4 % zaměstnanců – je to pro ně autoritativní příkaz bez možnosti klást otázky. Na třetím místě se s 25 % umístila fráze „To je všechno, co umíš?“ která byla vnímána jako forma veřejného ponížení a tvrdé výtky.
Mezi další často zmiňované stížnosti patřilo vydávání rozkazů a jejich pozdější popírání, čistě slovní popis náročné situace bez názorného příkladu, znevažování práce ostatních kolegů a lpění na zastaralých postupech bez uvědomění si, jak se změnila doba.
Naopak, zaměstnanci by si přáli, aby jejich práce byla oceněna (nejen) slovně, ve formě poděkování nebo frází typu: „To je v pořádku. Chyby se stávají.“ Ocenili by také nabídku pomoci či projev empatie.
Co naopak nechcete, aby říkal váš podřízený?
A jak to vypadá v druhém táboře, tedy u mladších zaměstnanců či nových / níže postavených lidí v týmu? Komentář, který šéfové nejvíce nesnášejí, je „To není moje práce,“ který zvolilo 41,8 % respondentů a vnímají to jako vyhýbání se povinnostem. Na druhém místě se s 35,3 % umístila věta „Proč bych to měl dělat?“ jako náznak neochoty, následovaná klasickou výmluvou „Nevím, jak to udělat“ s 28,9 %. Manažeři a starší zaměstnanci tedy nemají rádi, když se jim nepřímo ukazuje, že zaměstnanec ani nemá snahu.
Shrneme-li to, v přímé komunikaci by se nadřízení měli vyvarovat příliš autoritativního přístupu nebo vyhýbání se odpovědnosti, zatímco podřízení by měli méně hovořit o mezích svých povinností.
Manažeři versus zaměstnanci
V mnoha případech se mimo etiketu uvádějí vulgarity, detaily z osobního života, vtipy namířené proti menšinám nebo ponižování ostatních členů týmu. A zatímco mnoho zaměstnanců z generace Z nyní usiluje o flexibilitu, rovnost, empatii a lepší benefity, někteří starší pracovníci z toho mohou být zmateni. Doby toxické pozitivity jsou očividně ty tam a stále více lidí si stanovuje hranice, co se týče jejich profesního života. V Koreji je však stále tradicí udržovat respekt ke starším a zkušenějším, a to za každou cenu.
„Na základě průzkumu doufáme, že se nám podaří vytvořit atmosféru vzájemného respektu a ohleduplnosti mezi zaměstnanci, podpořit vzájemné porozumění, zabránit šikaně na pracovišti a podpořit komunikaci,“ doplňuje zástupce společnosti provádějící výzkum.
Zdroje: Daejeon City Corporation, Chungcheong Daily, Forbes, The Korea Herald, Business Insider
