V tichých svatyních Japonska, v horách Číny a mezi lotosy se zrodily tři spirituální tradice: buddhismus, šintoismus a taoismus. Nevznikly hlasitě, ale hluboce formovaly pohled lidstva na život, utrpení, klid v srdci a smrt. Vznikly před staletími, ale v současnosti stále dýchají nejen v klášterech, ale také ve městech, knihách či ve všedních návycích mnoha lidí na světě.
Buddhismus: Utrpení, jako květ lotosu vycházející z bahna, je cestou ke svobodě
Buddhismus lze chápat jako náboženství, ale také jako filozofický směr. Jeho začátky se datují do 6. století p.n.l. v Indii. Princ jménem Siddhártha Gautama jednoho dne zanechal života v paláci a rozhodl se hledat pravdu o utrpení. Po několika letech rozjímání a meditování dosáhl probuzení. Stal se z něj Buddha, v překladu „probuzený“. Základem učení je Čtveřice vznešených pravd: život je naplněn utrpením, to utrpení vzniká z připoutanosti k někomu nebo něčemu, nic není trvalé, čili utrpení lze ukončit, k tomu vede osmistupňová cesta.
Cílem cesty je nirvana: stav osvobození, ve kterém se člověk zbaví tří jedů: nevědomosti, žádostivosti a nenávisti. Buddhismus dnes lze nalézt v různých podobách – skrze meditace, interiéry, zen nebo prostřednictvím duchovních průvodců, a to jak osobně, tak online, například na TikToku nebo YouTube. Ti učí, že štěstí přichází především z našeho vztahu ke světu, ne zvenčí.
Taoismus: Život je jako proud řeky, která plyne
Taoismus, někde označovaný také jako daoismus, vznikl asi přibližně ve 4. století př.n. l. v Číně. Zakladatelem je Lao-c’, autor díla Tao Te Ching, které zůstává do dnešních dnů jedním z nejvíce překládaných duchovních textů. Tao v překladu znamená „cesta“, která nesestává z konkrétní trasy, ale z principu přirozeného plynutí jako řeka. Nejde o žádné dogmata, taoismus spíše nabízí poetické pojetí a pozorování života. Jeho základem je wu-wej: nejvyšší moudrost, která spočívá v nezasahování, t. j. jednat nejednáním. V současnosti se toto učení promítá do touhy po minimalismu, čase offline a rovnováze. Mnozí se na základě tohoto učení učí nechat události v jejich životě dozrát a nespěchat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Číně jsou historické chrámy postaveny na principu feng-šuej. Základem je proudění energie a rovnováha
Šintoismus: Posvátnost je v přírodě samé
Šintoismus se chápe jako původní náboženství v Japonsku. Nemá zakladatele ani žádné svaté knihy. Princip je založen na úctě a posvátnosti k přírodě a k duchům zvaným kami, jejichž příbytky jsou všude. V řekách, stromech, horách a zvířatech. Svatyně zvané jinja, ke kterým vede známá brána tori, jsou roztroušeny po celém Japonsku. Některé z nich jsou pod patronátem mnichů a dárců, některé zůstaly opuštěny, ponechány kami. Lidé svatyně navštěvují při narození dětí, před zkouškami, během svatebního dne či během nového roku.
V Japonsku není nic neobvyklého najít spolupřítomnost buddhistickému chrámu a šintoistické svatyně. Nejznámějším příkladem je buddhistický chrám Senso-ji ve čtvrti Asakusa v Tokiu, ke kterému se návštěvníci dostanou přes šintoistickou svatyni Asakusa-jinja, která byla postavena na počest tří mužů, kteří založili Senso-ji. Šintoismus je o postoji ke světu. O čistotě, o vděčnosti a vědomí, že jsme součástí něčeho mnohem většího. Japonci a příznivci šintoismu přes něj nacházejí vztah k estetičnosti, tichu, respektu a přírodě.
Shi Heng Yi: Jeden z nejznámějších šaolinský hlasů pro moderní svět
Shi Heng Yi je 35. generací šaolinských mistrů a jedním z nejznámějších duchovních v klášteře Shaolin Temple Europe v Německu. Ve svých přednáškách buď v angličtině nebo němčině kombinuje moudrost východních tradic s jazykem současné doby, díky čemuž jej na sociálních sítích, jako TikTok nebo YouTube, sledují miliony lidí. Shi Heng Yi se řídí vnitřní rovnováhou disciplinovanosti a klade důraz na laskavý přístup k vlastní mysli. Ty, kteří ho poslouchají, učí, že náš vnitřní svět je ten jediný, který máme opravdu pod kontrolou, proto musíme naše nitro kultivovat a ne zanedbávat.
Tři cesty, avšak stále jen jeden odkaz
Buddhismus, taoismus a šintoismus se odlišují svým původem, symbolikou a rituály, avšak spojuje je jeden princip: klid, který přichází z nás, ne z vnějšího světa. V současnosti, kdy se od nás očekává jen výkon, hnaní se neustále za něčím a neustálá dostupnost, tyto tři směry nebo tradice nabízejí lidstvu cestu zpět. Ne však do minulosti a nostalgie, ale do sebe samého.
Zdroj: vox, springer, dorado-group, magicedu, philosocom
