Představte si, že stojíte v místnosti. Před vámi sedí hudebník a hraje na zvláštně vypadající nástroj, erhu. Ačkoliv se v podstatě skládá jen ze dvou strun, smyčce z koňských žíní a malé rezonanční skříňky potažené hadí kůží, jako celek vytváří jedinečnou hudbu. Ta rezonuje s lidskými emocemi natolik, že působí jako tiché vyprávění. Pojďme se podívat, jaká tajemství tento tradiční nástroj skrývá.
Mnoho Evropanů by tento nástroj pravděpodobně nedokázalo pojmenovat, ale určitě se setkali s označením „čínské housle“. Ačkoliv se to může na první pohled zdát jako správné zařazení, pravda je zcela jiná. Zásadní rozdíly najdeme už v samotné konstrukci nástroje a hra na každý z nich vyžaduje naprosto odlišnou techniku.
Oproti houslím erhu nemá pražce ani hmatník, takže se hudebník dotýká přímo strun. Právě to mu umožňuje vyloudit z nástroje plynulý, melancholický až tesklivý tón. Pokud existuje nástroj, který dokáže zprostředkovat emoce, zvolila bych právě erhu.
Jaká je historie tohoto smyčcového nástroje?
Zmínky o nástroji podobném erhu se objevují už v období dynastie Tchang. Postupem času se vyvinula celá rodina smyčcových nástrojů známá pod názvem huqin, jejímž nejznámějším zástupcem je právě erhu.
Na rozdíl od guqinu, který byl po staletí spojen s určitou společenskou vrstvou, meditací, vnitřní introspekcí a souzněním s přírodou, se na erhu hrálo mezi lidmi. A to nejen při slavnostech, ale i v každodenním životě.
V současnosti je tento nástroj dokonce součástí orchestrů.
PROZKOUMEJTE TAKÉ: Guqin: Hudební odkaz starověké Číny – Harmonie a meditace napříč staletími [Echoes of Historical Instruments]
Geniální nástroj, který nic nedá zadarmo, ale dokáže sám o sobě vykouzlit jedinečnou atmosféru.
Vraťme se ještě jednou ke konstrukci nástroje, který na první pohled působí jednoduše. Víte, která část stojí za jeho akustickou komplexností? Hadí kůže. Ta funguje jako membrána a právě díky ní má erhu svůj typický zvuk.
Ačkoliv se může zdát jako jednoduchý nástroj, smyčec je u erhu veden mezi dvěma strunami a každý pohyb mění výsledný tón. Právě to činí erhu poměrně náročným nástrojem. Odhalí totiž každou chybu, kterou hudebník udělá, a slyšet ji může celé auditorium.
Jak jsem již zmínila, zvuk erhu často působí melancholicky a teskně, ale není to úplně pravda. Nástroj dokáže vyjádřit i lehký a veselý tón. Pokud sledujete čínské filmy, možná jste si všimli, že erhu v hudbě často vytváří celou atmosféru scény. Zatímco k podobnému efektu by naše klasické hudební nástroje potřebovaly celý orchestr, erhu si vystačí téměř samo.
Jak vybrat erhu? I když se to může zdát jednoduché, jde o krok zásadní pro každého hudebníka.
Erhu se často popisuje jako nástroj náročný na výběr a citlivý při hře. Jak snadno reaguje na smyčec? Jak čistý a výrazný má hlas? Otázek je mnoho a jsou zásadní, protože nástroj, který špatně reaguje, může hráči snadno vzít chuť do hry.
Neméně důležitá je vyrovnanost mezi nízkými a vysokými polohami a kvalita samotného zvuku erhu.
Ve výběru erhu hraje roli i materiál, z něhož je nástroj vyroben, protože výrazně ovlivňuje jeho charakter. Druh dřeva například přináší jiné zabarvení hlasu, zatímco samotná hadí kůže ovlivňuje tón.
Odkud se bere hadí kůže na nástroji? Ačkoliv to může znít drsně, pochází z certifikovaných hadích farem. V minulosti se samozřejmě používala kůže hadů chycených ve volné přírodě.
A nakonec je tu otázka seřízení: seřídit nebo ne? Podle zkušených hráčů je to často podceňované, přitom erhu je extrémně citlivé na detaily. Pokud není dobře nastavené, může to hráči opět vzít chuť do hry.
Zdroj: carvedculture, easonmusicschool, scmp, organology
