Představte si, že trůníte na toaletě, zatímco vás z opačné strany místnosti pozoruje gigantická hlava s našpulenými rty v úrovni vašich kolen. Hlava, která zabírá celou stěnu od podlahy až ke stropu, se k vám začne pomalu přibližovat, až vám nakonec ta kolena políbí.
Nejbizarnější restaurace v Japonsku
To, že je Japonsko jiný svět, je už poměrně ohraná písnička. A když si myslíte, že vás už nemůže nic překvapit, vejdete do restaurace proslulého řetězce Seiryumon. Seiryumon je síť restaurací známá svými bizarnostmi. Po celém Japonsku má několik poboček, z nichž každá se vyznačuje svou vlastní podivností. Například restaurace v Ikebukuro je inspirovaná čínským hradem, zatímco Seiryumon TenChi v Šindžuku připomíná opiové doupě.
Nebe nebo Peklo
Právě pobočka v Šindžuku vzbuzuje největší mravenčení v zádech. Už vstupní dveře restaurace napovídají, že se nejedná o běžný podnik. Temný vchod má styl žaláře, přes jehož mříže vás pozoruje animatronický strážce. Restaurace je zahalena do surrealistického designu a rozkládá se na dvou podlažích. Její název TenChi znamená nebe (Ten) a země (Chi). Proto je jedno patro laděno do nebeské estetiky, zatímco druhé připomíná peklo. Celé místo je prošpikované podivnými světelnými show, mechanickými figurami, které se zničehonic probouzejí k životu, a interaktivními prvky. Figuríny začnou zpívat, když to nejméně čekáte.
Seiryumon restaurace jsou proslulé svými šílenými toaletami. V některých pobočkách najdete například pisoáry s velkými hlavami mužů, kteří otevírají ústa při spláchnutí, nebo vousatou figurínu hrající na činely, zatímco si ulevujete.
V Šindžuku ovšem pánové čelí skutečně bizarní podívané – pisoár zde připomíná ústa, která drží postava s několika páry rukou. Když začnete čůrat, postava začne zpívat a pisoár se začne pohupovat. A aby toho nebylo málo, v jedné z rukou drží fotoaparát, který při dokončení vaší práce blikne bleskem. Pro dámy je pak na toaletách připravena ještě větší lahůdka.
V momentě, kdy se posadíte na záchod, upře na vás své děsivé oči obří hlava. Začne se pomalu přibližovat, mechanická víčka se otevírají a zavírají, a k tomu se z repráků line hlučná, jakoby opilá píseň. Kabinka je navíc tak špatně osvětlená, že začínající klaustrofobický stav ještě zhoršuje. Věřím, že spoustě z vás by proběhla hlavou otázka, zda se ta obří věc zastaví nebo vás prostě rozdrtí. Obličej vás však jen políbí na kolena a odtáhne se zase pryč. Někteří návštěvníci dokonce tvrdí, že na vás promluví a řekne: ,,Přijďte znova.”
Zdroj: etterpile, ocf.berkeley.edu, thenewsblender, jazzyz
