Japonsko je zemí nekonečných překvapení, která cizince nepřestávají překvapovat. Dokonce ani školní rok nezačíná v zemi vycházejícího slunce v září, ale v dubnu a končí v březnu. To však není jediný zajímavý aspekt japonského vzdělávacího systému.
Před mnoha měsíci se objevily zprávy o dívce, která zažalovala školu, protože si podle pokynů školy musela obarvit své přírodní hnědé vlasy na černo. Jakkoli jsou tyto případy bizarní, v Japonsku k nim dochází často. Jsou japonské školy zatíženy podivnými pravidly? Pojďme odhalit pravidla pro studenty ve školách (japonští teenageři jsou stejní jako jinde ve světě, takže si vždy najdou způsob, jak pravidla potají obejít).
Školní uniformy jsou v japonských školách standardem již několik desetiletí. Téměř každá škola má podobnou uniformu: dívky musí nosit halenku a kostkovanou sukni, která nemá určitou délku. Některé studentky si sukni v pase nařasí, aby vypadala kratší. V minulosti musely dívky nosit pouze bílé spodní prádlo, aby se zachovala nejvyšší forma hygieny, kterou kontrolovali učitelé. Toto nařízení bylo po mnoha protestech zrušeno. Mnoho škol zakazuje dívkám používat make-up. Někdy se ve třídách uchovává micelární voda, a pokud učitel uvidí na tváři studentky make-up, musí se studentka odlíčit. Téměř polovina škol vyžaduje, aby dívky měly rovné černé vlasy. Na délce nezáleží. S problémem týkajícím se vlasů se potýkají zejména japonské studentky s africkými kořeny, které jsou často obviňovány z trvalé ondulace. Pokud vlasy neodpovídají normě, musí dívky dokazovat, že si vlasy nebarví a neodbarvují. Do ředitelny pak musí přinést potvrzení o pravých vlasech podepsané rodiči s přiloženými fotografiemi z dětství. V některých školách nesměly dívky nosit vlasy sepnuté do gumičky. Pohled na odhalený krk byl údajně erotický a chlapce vzrušoval. I toto nařízení bylo ve většině případů zrušeno. Chlapci musí nosit černé obleky a nesmějí mít žádnou zvláštní úpravu vlasů, například holení na spáncích. Jejich vlasy musí být rovné, černé a krátké.
Každý je také povinen nenosit šperky a doplňky v podobě náramků, náhrdelníků, piercingů nebo prstenů. Tetování není na základních a středních školách tolerováno. Náušnice jsou považovány za příliš okázalé a rozhodně velké ne zaznívá také při lakování nehtů. Vedení škol argumentuje tím, že škola je instituce, kam mají žáci a studenti chodit za vzděláním. Zkrášlování je okrádá o čas, který by mohli věnovat studiu.
První lásky ve školách? V japonských dramatech a anime ano, ve skutečném životě nejsou romantické vztahy na půdě školy mezi studenty povoleny. Podle vedení škol to odvádí pozornost studentů od toho, kvůli čemu do školy chodí, tedy aby se učili. Někteří, zejména z řad učitelů, dodávají, že studenti jsou ještě příliš mladí na to, aby přemýšleli o vztazích. Romantické vztahy se však mezi dospívajícími rozvíjejí. Studenti jsou pak ve smíšených skupinách, kde učitelé nemají možnost zjistit, zda jsou víc než kamarádi.
Pozdravy jsou v japonské kultuře velmi důležité. Studenti se zdraví navzájem stejně jako učitelé. Každé ráno musí všichni studenti při vstupu do třídy formálně pozdravit svého učitele. Některé školy dokonce začínají vyučování ranní meditací pro studenty a učitele. Japonci jsou hrdí na to, že všude chodí včas. Není tedy divu, že dochvilnost je v japonských školách důležitá. Pokud nedojde k naléhavé situaci, která způsobila, že se student opozdil, je jeho nedochvilnost potrestána. Japonští studenti jsou proto dochvilní a dbají na čas.
Pokud se učitel nemůže zúčastnit výuky, nesmí ho žádný učitel zastoupit. Místo toho studenti tuto hodinu v klidu věnují samostudiu. Je těžké si představit, že by se to v naší zemi dělo, že? V naší zemi jsme zvyklí, že si studenti o přestávkách vytahují z domova svačiny, aby se najedli. V Japonsku to na základních a středních školách není možné. Studenti si nesmějí nosit jídlo z domova, škola jim ho zajišťuje sama. Škola dbá na to, aby každé dítě mělo přístup a nevynechalo jediné jídlo. Na společenském postavení nezáleží. Ve vyšších ročnících střední školy však toto pravidlo neplatí a studenti si z domova přinášejí bento, krabičku s estetickým rýžovo-zeleninovým jídlem, které známe z japonských dramat nebo anime. Zajímavé je, že studenti musí každý den vypít jednu sklenici mléka, což u mnoha studentů vyvolává nenávist k mléku.
Na japonských školách nenajdete uklízečky, protože jsou to studenti, kteří si po sobě uklízejí na závěr vyučování. Studenti jsou zodpovědní za úklid svých tříd, toalet a chodeb. Při vstupu do školy si studenti přezouvají boty z venku do bílých cviček uwabaki. Každý ze studentů má svoji skříňku. Uwabaki nosí všichni bez ohledu na věk a pohlaví. Platí to i pro rodiče, kteří přijdou na rodičovské sdružení. I oni si musí při vstupu do školy přezout své boty.
Někteří učitelé nehodnotí děti jen na základě jejich znalostí, ale také sledují, jak dobře a správně si studenti dělají poznámky. Japonské školy nepovolují používání mobilů. Pokud si žáci s sebou přinesou mobil, musí jej u vchodu vypnout a vložit do tašky. Některé školy zajíždějí ještě dál a na své půdě nedovolují žádné mobily. Na závěr ještě jedno bizarní pravidlo. Možná jste v japonských dramatech nebo anime viděli scénu, ve které se studenti nacházejí na střeše škol. V běžném životě se studenti na střechu nedostanou. Dveře na střechu jsou zamčené, aby nedošlo k nehodě. Jaké jsou důsledky pravidel, ze kterých jsme určitě neuvedli všechny? Na školách jsou někteří studenti pro nedodržení pravidel označováni jako rebelové a jsou šikanováni ze strany učitelů. I menší obejití pravidla se trestá. Jelikož člověk ve škole stráví poměrně velkou část života, pravidla mají vliv na jeho dospělý každodenní život. To, jak jsou Japonci disciplinovaní a pořádkumilovní, pramení ze školního prostředí.
S jakými tresty se studenti potýkají? Fyzické tresty jsou na japonských školách dávno zakázány. Ještě před třiceti lety nebyly neobvyklé bitvy ze strany učitele, když studenti museli nad hlavou držet nádobu s vodou nebo po nich učitel hodil křídu. Před deseti lety na některých školách musel student zaběhnout několik kol na školním dvoře. Například za nepřinesení domácího úkolu či povídání se ve třídě musel student oběhnout pět kol. Druhým zažitým trestem bylo klečet a sedět si na nohou bez žádné opory. Tento trest byl za mluvení ve třídě, za to, že si student odjedl během hodiny, či pokud si vytáhl mobil. Učitel nedokázal sledovat studenta celou vyučovací hodinu, proto když se učitel otočil k tabuli, student si mohl na moment odpočinout. Dodnes je častým jevem zůstávat po škole. Kultura na japonských školách se mění a nové generace častěji vystupují proti některým pravidlům na škole. I když v oblasti vzdělávání je japonská mládež spokojena, mnozí se ozývají, že některá pravidla by skutečně mohla zůstat v učebnicích dějepisu.
Zdroj: lovefortraveling.com, japanandjapanese.com, brightside.me, leverageedu.com, youtube.com/Onomappu
