Recenze: Lucia Jang v knize Hvězdy mezi sluncem a měsícem vypráví o útěku ze Severní Koreje

Eva Lenská  | 161 zhlédnutí
Kultura
Foto: Eva Lenská

Knih o životě v Severní Koreji bylo napsáno hned několik a tohle je jedna z těch novějších. Autorka, které se nakonec podařilo uprchnout, popisuje mimo jiné i život ve věznicích a pracovních táborech.

Autorka, která na knize pracovala spolu s publicistkou Susan McClellandovou, používá pseudonym Lucia Jang. Narodila se v Severní Koreji a v knize vystupuje pod jménem Sonhwa. Poté, co v Severní Koreji zažila nespočet útrap, utekla přes Mongolsko do Jižní Koreje a to dokonce s maličkým nemluvnětem. Nyní žije v Kanadě a má dvě děti.

Zpočátku popisuje dětství v Jusonu, kde žila se svými rodiči a sourozenci. Už od útlého dětství věděla, co je to hlad. Nebylo dne, kdy by usínala sytá. Bylo to způsobeno i tím, že její matka měla příbuzné, kteří uprchli na jih. Malá Sonhwa musela pečovat o mladší sourozence, když byli rodiče v práci, a tak není divu, že se těšila do školy. 

Školní léta v Severní Koreji jsou však místo učiva plná Kim Ir-sena, kterého se děti učí neskonale zbožňovat. I malá Sonhwa ho má celá léta za modlu. Její život se však razantně změní ještě před jeho smrtí. Kvůli nevydařenému manželství téměř ztratí naději a chuť do života. Nebudu prozrazovat proč, ale zažije ztrátu, která jí doslova zlomí srdce. Přesto musí bojovat. Po smrti Kim Ir-sena bylo čím dál těžší sehnat jídlo a mnohým nezbývalo než ho pašovat z Číny. Do Číny se vydá i Sonhwa a bohužel se jí tam nevede zrovna nejlépe. Nakonec je vrácena do Severní Koreje a skončí ve vězení. 

Kniha má sice poněkud poetický název, ale otevřená zpověď autorky nemá s poezií nic společného. Nejkrutější pasáže nás čekají ve vězení. Člověk je až zhrozen, co všechno ti lidé museli vydržet a jaké krutosti na nich byly páchány. Strašné podmínky, neustálé bití a ponižování. Zkažené jídlo, žádná hygiena a důstojnost. A na svobodě to není o nic lepší. Kvůli kousku nějakého jídla se lidé zrazují, ženy nabízí svá těla a hladové děti pitvají výkaly zvířat a hledají v nich nestrávené kusy kukuřice. Něco takového si ani neumíme představit. Nejhorší je, že všechna ta zvěrstva a hrůzy nejsou jen fikcí, ale krutou realitou.

Autorka měla nakonec štěstí, že se z toho hrozného pekla dostala a k tomu i se svým téměř čerstvě narozeným synem. Kdyby se tak nestalo, pravděpodobně by její dítě zabili a ona zemřela v nechvalně proslulé věznici Kjohwaso. 

Knihu mohu jen doporučit, ovšem počítejte s tím, že mnohé pasáže vás silně zasáhnou. Příběh je psaný velmi otevřeně a čtivě. Autorka se nevyhýbá ani situacím, které by třeba jiný rád skryl. Zajímavé je, že se na stránkách dozvíte i dost o tom, jak to v Severní Koreji v době autorčiny puberty a mládí vypadalo s láskou, namlouváním a později i s manželstvím. Rozhodně se od stránek jen tak neodtrhnete. Knihu u nás vydalo nakladatelství Ikar v roce 2016. Přeložila ji Hana Antonínová.

Diskuze
Pokud chcete přispět do diskuze, musíte se přihlásit.