V Indii, asi 100 kilometrů od Dillí, můžeme najít posvátné poutní a historické město Vrindavan. Jeho krása však skrývá děsivou realitu. Odchází do něj totiž „dožít“ vdovy. A to je pro danou situaci mírně řečeno.
Svatostánek nebo útočiště?
Vrindavan by měl být městem lásky a kreativity. Kršna v něm strávil dětství a mládí. Není proto divu, že se v metropoli nachází více než pět a půl tisíce chrámů a jde o velice populární svatostánek. Za nimi a za spiritualitou celé oblasti přicházejí tisíce poutníků. Míří zde ale také někdo jiný. Vdovy, a to ze všech koutů Indie. Nejde však o žádnou novinku. Děje se to už od 16. století. Podle odhadů se v metropoli nachází až 20 000 vdov, z nichž většina žije na ulici. A dělají to takto po několik dekád. Proč? To si nyní pojďme vysvětlit.
Vyhnání ze společnosti znamená život v naprosté izolaci
Asi si říkáte, proč tomu tak je. Stojí za tím staletí stará pověra. Ta tvrdí, že žena, které zemřel manžel, by neměla dále žít. Prý nedokázala zachovat jeho duši. A bohužel – spousta Indů je stále pověrčivá. Když se tedy stane, že ženě zemře manžel, rodina i společnost se jí často zřeknou. Někdy i společně s jejími potomky. Taková žena se nemůže znovu vdát ani účastnit náboženského života. Tradičně smí nosit jen bílou barvu oblečení a líčení nebo jakékoli jiné projevy ženskosti jsou tabu. Ve valné většině zůstane kompletně sociálně izolovaná.
Na jednu stranu ale můžeme být za tento „posun“ vděční. Představuje totiž odklon od prastarého hinduistického rituálu Satí, kdy byla vdova, chtě nechtě, upálena na pohřební hranici svého zesnulého manžela.
Teď se ale raději vraťme do klidnější přítomnosti. Co hodně Indů neví, je to, že vdovy v tomto případě chrání ústava. Viníkem je tedy buď nevědomost, často je to ale bohužel i špatná finanční situace, která ženám neumožňuje zaplatit právníka. V takové situaci je tak nemožné se uživit. Hledání práce je marné, protože jakmile zaměstnavatel zjistí, že žena je ovdovělá, práci jí ani nenabídne. Zůstává jim tedy jediná možnost: Vrindavan, také přezdívaný jako město vdov.
Jaký je život vdov ve Vrindavanu?
Některým vdovám se poštěstí a dostanou se do jednoho z ášramů, což jsou zpravidla kláštery nebo jiná poutní místa. Mají tak alespoň kde složit hlavu a někdy dostanou také najíst. Jiné jsou bohužel odkázány k strastiplnému životu na ulici. Náplní jejich dne a živobytím bývá zpěv chvalozpěvů, účast na různorodých charitativních akcích nebo žebrání. Tyto aktivity jsou klíčové pro jejich obživu. Většina z nich je totiž nevzdělaná a ve vyšším věku. Situaci nepřidává ani špatné zdravotnictví.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nenechte se zmást jeho názvem. Thajský vegetariánský festival šokuje rituály, které popírají lidské limity
Svítá na lepší časy?
I přes to, že tradice jsou v Indii pevně zakořeněné, vypadá to, že se situace pomalu začíná obracet ve prospěch vdov. V roce 2013 nastal nepatrný zlom. Při oslavách Hólí, známém také jako „svátek barev“, se 800 vdov tradičně pomazalo barvou, ozdobilo se květinami a přidalo se tak k oslavám tohoto svátku „nové sezóny“ a příchodu jara. Pro mnohé z nich to bylo poprvé po dlouhé době, co mohly zažít štěstí a radost z barev. S potěšením mohu říci, že se tato nová tradice ujala a každý rok je větší a barevnější. Teď už zbývá jen doufat, že se podaří zbořit toto staré stigma a zavést nové zvyklosti, díky nimž budou moct vdovy důstojně žít, a ne jen přežívat.
Zdroje: Aljazeera, Medium, BBC 1,2 TheGuardian, TheDiplomat, SulabhInternational, AambraFoundation, Radharani
