Jedna věta pronesená během živého vysílání. Pár vteřin ztracených v záplavě komentářů. A pak měsíce vyšetřování, soudního řízení a trestu. Případ indonéské influencerky znovu vyvolal otázku, kde končí online improvizace a začíná trestní právo.
Sociální média vytvářejí iluzi bezprostřednosti. Pod tlakem publika reagujeme rychle, často emocionálně. V Indonésii však může mít taková spontánnost tvrdé následky. Ratu Thalisa, známá také jako Ratu Entok, transsexuální muslimská žena s téměř 450 000 sledujícími na TikToku, se o tom přesvědčila na vlastní kůži.
Dne 10. března 2025 byla odsouzena ke dvěma letům a deseti měsícům vězení za hanobení křesťanství. Rozhodnutí bylo založeno na zákoně o elektronických informacích a transakcích, známém jako zákon EIT. Případ se týkal výroku, který pronesla v říjnu 2024 během svého živého vysílání.
Věta, která spustila lavinu
K incidentu došlo 2. října 2024. Během živého vysílání Thalisa reagovala na komentář diváka, který jí doporučil, aby si ostříhala vlasy, aby „vypadala jako muž“. V emotivní reakci vzala do ruky obrázek Ježíše Krista a pronesla větu, kterou soud později shledal urážlivou vůči křesťanství.
Podle portálu Aol řekla něco v tom smyslu: „Neměla bys vypadat jako žena, ostříhej si vlasy, abys vypadala jako jeho otec,“ čímž narážela na otce komentujícího. Tato krátká online reakce však nezůstala bez povšimnutí. Pět křesťanských organizací podalo trestní oznámení za rouhání. Influencerka byla zatčena 8. října 2024.
V zemi, kde je náboženská identita silnou součástí veřejného života, se hranice svobody projevu posuzují velmi citlivě.
Rozsudek ve jménu „harmonie“
Jak uvádí CNN, soud v Medanu na severu Sumatry rozhodl, že Thalisa šířila nenávist vůči náboženství. Argumentoval tím, že její slova mohla narušit „veřejný pořádek“ a „náboženskou harmonii“. Kromě vězení jí byla uložena také pokuta ve výši 100 milionů indonéských rupií, což je přibližně 6 200 liber.
Indonésie je největší muslimskou zemí na světě, ale oficiálně uznává několik náboženství. Důraz na náboženskou rovnováhu a sociální mír je běžným argumentem při uplatňování zákonů o rouhání.
Zákon o elektronických informacích a transakcích byl původně přijat za účelem regulace digitálního prostoru a ochrany společnosti před nenávistným obsahem. Kritici však již dlouho poukazují na to, že jeho znění je příliš obecné a umožňuje trestat výroky, které by v jiných zemích byly chráněny svobodou slova.
Útok na svobodu projevu
Toto rozhodnutí nezůstalo bez mezinárodní odezvy. Organizace Amnesty International jej označila za „šokující útok na svobodu projevu“ a vyzvala k jeho zrušení.
Podle Usmana Hamida z Amnesty Indonesia výrok influencerky nepodněcoval k násilí ani diskriminaci. Organizace také tvrdí, že zákon EIT je v praxi často využíván k trestnímu stíhání projevů na sociálních médiích.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Mrazivý obchod s těmi nejmenšími: Rezervovali si je v děloze a o jejich osudu rozhodoval vzhled a moc peněz
Kritici poukazují na to, že digitální prostor je nyní místem, kde se setkávají náboženské citlivosti, politika a identita menšin. A tam, kde neexistuje jasná definice hranic, vstupuje do hry rozhodnutí soudu.
Internet jako veřejné fórum
Debata se rychle přesunula na globální online platformy. Na Redditu se objevily stovky komentářů, například v komunitách zaměřených na Indonésii nebo bývalé křesťany.
Někteří diskutující označili rozsudek za nepřiměřený. Argumentují tím, že uvěznění za větu pronesenou v afektu je příliš tvrdým zásahem do svobody projevu.
Jiní naopak poukazují na to, že Indonésie má dlouhou tradici přísných zákonů proti rouhání a že ochrana náboženské harmonie je v místním kontextu považována za prioritu.
Více než jen individuální příběh
Případ Ratu Thalisy je také příběhem o postavení menšin, síle sociálních médií a o tom, jak rychle se online obsah může stát předmětem trestního řízení.
Influencerka je transsexuální osobností v převážně konzervativním prostředí. Ačkoli se samotný rozsudek týká konkrétního výroku, její identita se nevyhnutelně stává předmětem širší společenské debaty.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kvůli cenzuře se u těchto filmů bojovalo o každý záběr. Měly být navždy zakázány, přesto nakonec obletěly celý svět
Digitální éra přinesla nový druh veřejného prostoru – bez hranic, ale ne bez pravidel. V některých zemích je však cena za jejich porušení výrazně vyšší než v jiných.
Hranice, které jsou vytyčeny odlišně
Otázka, kterou tento případ vyvolává, není jednoduchá. Kde končí osobní reakce a začíná odpovědnost za city druhých? A kdo určuje, co ještě patří do sféry názorů a co již patří do sféry trestných činů?
V západním kontextu by podobné prohlášení pravděpodobně vyvolalo mediální kontroverzi. V Indonésii však skončilo vězením.
Rozdíl není pouze právní. Je kulturní, historický a sociální. A právě v tomto napětí mezi globálními platformami a místními zákony se dnes odehrává stále více podobných případů.
Zdroje: Aol, CNN, Amnesty International, American Muslim Today, Independent
