Pro Evropany bizarní koncept, v Japonsku však běžná věc. Jak funguje služba pronajímání lidí v zemi vycházejícího slunce a proč je v kontextu japonské kultury tak populární? Citlivý a fascinující snímek o moderní samotě vám rozšíří obzory a probudí empatii tam, kde byste ji nečekali.
Phillip (Brendan Fraser) se jako americký herec v Tokiu proslavil reklamou, kde hraje zubní pastu letící oblohou jako Superman. I přesto, že japonskou metropoli oslnil svým vyběleným úsměvem, nikdo mu nenabízí nové role.
Vše se ale změní, když ho jeho manažerka osloví s novou výzvou: pracovat pro agenturu, která najímá lidi jako útěšný doprovod či záskok za rodinné příslušníky. Phillip má pak rolí několik: pro jedenáctiletou Miu (Shannon Mahina Gorman) se stane dočasným rodičem, jindy hraje ženicha pro Japonku, která tají svoji sexuální orientaci. Fráze hodinový manžel tak nabírá zcela nových rozměrů.
Honne-tatemae aneb zachování tváře v japonské kultuře
Pronajímání lidí v Japonsku je nejen citová záležitost, ale také služba, která pomáhá lidem zachovat tvář. Ve východoasijské kultuře je často to, jak věci vypadají, důležitější než realita a považuje se za nutnost pro harmonické fungování společnosti.
ČTĚTE TAKÉ: Japonsko schovává bezdomovce před světem a chlubí se nízkými čísly. Realita je ale mnohem temnější
Zároveň však tato společenská dynamika vytváří vnitřní konflikt, který se v Japonsku popisuje frázemi honne (本音) a tatemae (建前) čili vnitřní, pravé já v kontrastu s veřejnou maskou. Jak vysvětluje herečka Mari Yamamoto, která ve filmu hraje společnici Aiko Nakajimu, japonský styl komunikace upřednostňuje jemnost, rafinovanost a snahu nezatěžovat rodinu. Lidé si tak přímo neřeknou o to, co od ostatních chtějí, a vzniká vlna osamělosti. V rámci placené služby však můžou komunikovat na rovinu a dočkat se emočně naplňujících zážitků.
Hlubší význam a opravdové emoce z pronájmu společníků
Dle režisérky Mitsuyo Miyazaki, uměleckým jménem Hikari, se tyto agentury objevily už v 80. letech a momentálně jich v Japonsku operuje kolem tří stovek (Cold Tea Collective). Během přípravy na natáčení Hikari narazila na příběhy, které odkryly hlubší význam těchto služeb. „Našla jsem příběh muže, kterému se dlouho nedařilo kontaktovat dceru. Chtěl se s ní spojit předtím, než zemře, ale to se nepovedlo. Tak si najal ženu, která vypadala jako jeho dcera, a požádal ji, ať za ním zajde do nemocnice, aby se jí mohl omluvit a říct jí, jak moc ji má rád,“ sdělila režisérka v rozhovoru. Pronájem těchto společníků tak může zprostředkovat i spirituálně významné momenty jako klidný odchod ze života.
„Ačkoliv tyto role mohou působit uměle, emoce s nimi spjaté jsou opravdové,“ dodává Hikari v rozhovoru pro deník Today.
Mňoukající mumie
Dojemnost filmu se odráží i v dojemnosti marketingové strategie řízené Searchlight Pictures. Kdo by si pomyslel, že hvězdu Mumie uvidíme mňoukat u tvorby kočičích oušek?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Japonské filmy, které odstartují rok 2026: od kriminálního dramatu po romantické fantasy
V době psaní tohoto článku získal dle IMDb snímek 8 vítězství a 16 nominací a na oblíbeném webu Rotten Tomatoes obdržel skóre 96 % na Popcornmetru a 87 % na Tomatometru.
Jak rychle je možné se na druhého člověka napojit? A kde se nachází hranice mezi osobní identitou a prací, do které jsou vkládány reálné emoce? To se dozvíte ve filmu Rodina k pronájmu, který zavítá do českých kin 8. 1. 2026.
Distributorem snímku pro Českou republiku je společnost Falcon.
Zdroje: IMDb, IMDb, Rotten Tomatoes, Falcon, YouTube, YouTube, Today, AP News, ABC News, Cold Tea Collective, Resonate, Aikagi, autorský text
