Hluboko v horách prefektury Mijagi se skrývá místo, kde se hranice mezi realitou a prastarými japonskými legendami stírá. Ve vesnici Zao Kitsune Mura totiž žije více než sto lišek, poslů božstva Inari. Jsou to přátelská stvoření, nebo se návštěvníci mohou těšit jen na roztrženou nohavici?
V kultuře země vycházejícího slunce jsou lišky brány jako bytosti opředené mýty, nikoli jen jako lesní tvorové. Jejich stopu najdeme všude. Od soch lemujících některé místní chrámy přes klasickou literaturu až po manga série či anime, které si podmanily fanoušky po celém světě.
Pokud se ale vydáte hluboko do prefektury Mijagi, narazíte na místo, které působí jako vystřižené z japonských mýtů. Zao Fox Village, v japonštině známé jako Kitsune Mura, je útočiště, kde se pod korunami stromů volně potuluje více než stovka zvědavých lišek. Můžete je zde pozorovat z bezprostřední blízkosti.
Stačí hodina nebo dvě strávené v jejich blízkosti a hranice mezi realitou a fantazií se začne pomalu stírat. Když se na vás zpoza stromu podívá liška svým šibalským pohledem, možná i vy na okamžik uvěříte, že v sobě tito drobní tvorové skutečně ukrývají kousek prastaré magie.
Proč Japonci lišky milují a uctívají?
Lišky, japonsky 狐 (kicune), jsou v rámci mýtů známé svými nadpřirozenými schopnostmi, hlavně tedy přeměnou. Traduje se, že s přibývajícím věkem se síla jejich schopností pouze zvyšuje.
V japonské mytologii se můžete setkat se dvěma druhy kicune: dobrými a zlomyslnými. Dobré lišky jsou velmi často spojovány s božstvem Inari, které je známo jako ochránce prosperity a pěstování rýže. Z tohoto důvodu Inari uctívali farmáři a obchodníci. Na různých vyobrazeních je toto božstvo často doprovázeno liškami, přičemž ve svatyních po celém Japonsku se objevuje více než 30 000 jejich soch a jiných vyobrazení. Kicune, které Inari doprovází, jsou a byly lidmi brány jako předzvěst štěstí a ukazatel úspěšné úrody.
Počínaje obdobím Edo byly kicune zobrazovány jako zlomyslní podvodníci. Tyto lišky měly využívat své schopnosti přeměny v člověka k tomu, aby se pomstily nebo mámily lidi, nejčastěji muže.
Více než jen obyčejná zoo
Lišky jsou sice rozšířené po celém Japonsku, ale ve volné přírodě jsou plachými stvořeními, která se lidem vyhýbají. Tady v horách Zao však máte jedinečnou šanci vidět z bezprostřední blízkosti, jak si hrají, hodují nebo spokojeně podřimují v dřevěných chatrčích a na vyvýšených plošinách.
Zao Fox Village není klasickou zoologickou zahradou s mřížemi. Je to rezervace pod širým nebem, která byla původně založena za účelem studia parazitů postihujících psovité šelmy. Dnes je domovem více než sto lišek, včetně lišek obecných, lišek polárních a vzácných lišek stříbrných.
Návštěvníci si mohou užít asistované krmení lišek, focení se s nimi a pokud by vás lákalo lišku si pohladit, i takovou možnost zde máte. Kromě toho jsou ve vesnici i další zvířata jako kozy a králíci.
Vesnice je také známá tím, že pomohla při natáčení filmu Helen malá lištička (Kogitsune Helen), snímku o slepé a hluché lištičce.
Žádné mříže, jen vy a stovka huňatých kožíšků
Srdcem vesnice je hlavní výběh, do kterého můžete jako návštěvníci volně vstoupit a procházet se přímo mezi zvířaty. Vesnice je tak splněným snem pro každého milovníka zvířat, který se chce s těmito rozkošnými tvorečky setkat zblízka.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zapomeňte na tygry a slony. Asie ukrývá jednorožce, mořské krávy i další fascinující tvory
V rámci vesnice najdete vyvýšenou plošinu, odkud můžete liškám házet speciální pamlsky, které si u vchodu koupíte za 100 jenů. To je v přepočtu asi 13 korun, takže se ani neplácnete přes kapsu. Připravte se ale na podívanou. Lištičky se o dobroty pošťuchují a můžete být i svědky přátelské bitky o pamlsek. Krmení z ruky se nedoporučuje, protože lišky ve vesničce by si mohly na toto chování navyknout a vyžadovat krmení od všech návštěvníků skákáním.
Ve vesnici je i vyhrazená sekce, kde si pod dohledem ošetřovatelů můžete pochovat jednu z krotkých lišek. Dostanete dokonce i speciální bundu, která ochrání vaše oblečení před možným roztržením. A nemusíte se přitom bát o své zdraví. Všechny lišky v areálu jsou pravidelně testovány na echinokokózu a další nemoci, aby byl kontakt s nimi naprosto bezpečný.
A pokud chcete pocítit závan minulosti a mystiky, nezapomeňte navštívit malý chrám, vsazený přímo do areálu vesnice. Aby se ještě prohloubilo spojení božstva Inari s liškami, lemuje tuto malou budovu dvojice soch vyobrazující právě tyto jeho posly.
Jak přežít návštěvu bez úhony?
I když vypadají jako huňáčci k pohlazení, lištičky ve vesnici jsou stále divoká zvířata. Tato zvědavá stvoření se velmi rychle mohou změnit v ty bájné lstivé kicune, které se neštítí nejrůznějších lumpáren.
Pro bezpečnost svou i zvířat ve vesnici si proto jako návštěvníci u vchodu vyslechnete bezpečnostní pokyny. Nejde ale o nic extra omezujícího. Jedno z nejdůležitějších pravidel je zákaz dotýkat se lišek. Zvířátka by vás pak mohla kousnout. A to žádný z návštěvníků, stejně tak místní personál, nechce. Proto se doporučuje lišky pouze pozorovat.
Další pravidlo se také týká zejména bezpečnosti. V celém areálu je zakázáno si klekat nebo dokonce sedat na zem. Liškám by mohlo být nepříjemné, že vám vidí přímo do očí, a mohly by na vás zaútočit.
NENECHTE SI UJÍT: Ako sa líška stala jedným z najdôležitejších duchovných prvkov v Japonsku?
Zároveň platí doporučení neodkládat žádné své osobní věci na zem. Mohlo by se totiž stát, že by vám škodolibá kicune odloženou věc vzala a v lepším případě zahrabala. V horším zničila. Tato škodolibá, leč zvědavá stvoření totiž návštěvníky bedlivě sledují a pokud mají hravou náladu, nemají problém je zatahat za nohavici nebo hravě kousnout do boty. Nebo jim případně něco ukrást.
Po celé liščí vesnici také uvidíte cedule s upozorněním, že veškeré fotografování je určeno pouze pro vlastní potřebu.
Kdy vyrazit za nejlepším záběrem?
I přesto, že je liščí vesnice otevřená po celý rok, v různých ročních obdobích má jinou atmosféru.
Pokud chcete zažít momenty, kdy na vás skutečně dýchne mytologie země vycházejícího slunce, naplánujte si návštěvu na zimu nebo začátek jara. V tuto dobu je celá oblast pokrytá sněhem a s rezavými liščími kožichy tak můžete být svědky nádherného kontrastu. Koneckonců, pohled na klidně spící lišku v bílém sněhu je úchvatný.
Pokud ale dáváte přednost spíše kontaktu se zvířátky před pohledem na kontrasty, zvažte návštěvu během jarních měsíců. V tomto období na vás jako na návštěvníky čeká jedno velmi roztomilé překvapení. Budete mít totiž jedinečnou příležitost setkat se zblízka s malým liščím mládětem. Pokud budete chtít, můžete si ho dokonce opatrně obejmout.
Praktické okénko: Cesta do liščí říše
Cesta do liščí vesnice, ukryté hluboko v horách, vyžaduje trochu plánování. Nejjednodušším způsobem je vydat se vlakem Tohoku Shinkansen do stanice Shiroishi. Odtud vás čeká cesta taxíkem nebo autobusem do hor.
Takovou perličkou je chytré řešení, které vymysleli místní. Zaměstnanci vesnice si totiž jsou vědomi toho, že mnoho návštěvníků bude chtít při odchodu využít taxík a ne přeplněný autobus. S místní taxi službou tak zavedli pojistku pro řidiče, aby do hor nejeli zbytečně. Zaměstnanci vesnice po vás budou požadovat během čekání na taxík zálohu 4 000 jenů (asi 533 korun), která vám bude po jeho příjezdu vrácena.
Zdroje: Autorský text, Britannica, Japan.travel, Travel.gaijinpot, Discoversendai, Fooddiversity.today, ČSFD
