Jeden z našich redaktorů se přednedávnem vydal na Tchaj-wan a mimo jiné zde pořídil rozhovor s učitelkou z Česka, která v Tchaj-peji vyučuje český jazyk na místní univerzitě. K výuce v zahraničí se dostala díky Domu zahraniční spolupráce, který v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví vysílá lektory na zahraniční univerzity, aby na katedrách slavistiky vedli kurzy českého jazyka.
Co vás přivedlo na myšlenku učit češtinu zrovna na Tchaj-wanu?
Mým snem bylo studovat čínštinu, ale nakonec jsem vystudovala obor čeština a hudba na Filozofické fakultě v Olomouci. Dům zahraniční spolupráce zrovna vypsal místa do několika destinací a já jsem shodou okolností končila svůj šestiletý pracovní pobyt v São Paulu a přemýšlela, kam dál. Zaujal mě Tchaj-wan. Zdálo se to jako velká výzva a změna, ale kdybych to nezkusila, litovala bych. A vyšlo to.
Jaké byly vaše první dojmy z Tchaj-wanu a jeho kultury?
První dojmy byly poměrně nezvyklé. Přiletěla jsem během covidu, tudíž jsem musela čtrnáct dní strávit v karanténním hotelu a pak další dva týdny v tak zvaném „self health management“ režimu. Připadala jsem si jako v nějakém absurdním dramatu. Nicméně jsem se velmi těšila, až se dostanu z hotelu ven a samozřejmě také do nového plnohodnotného životního rytmu. Nakonec jsem byla příjemně překvapená. Teplota venku byla téměř brazilsky letní a město Tchaj-pej i blízké okolí mě zaujalo svou krásou. Dokonce mě napadla souvislost s planetou Malého prince. Všechno se mi zdálo drobné, hezké, uspořádané, ale i hravé.
Jak se liší výuka češtiny na Tchaj-wanu oproti výuce v Česku?
Výukou cizinců se zabývám od začátku své pracovní praxe. Liší se tím, že v Česku je mnohem intenzivnější a studenti se učí rychleji, protože jsou s jazykem v každodenním kontaktu. Jak na Tchaj-wanu, tak i v Brazílii je výuka více teoretická a limitovaná tím, že jsou studenti ve styku jen s jediným rodilým mluvčím. Už jen kvůli tomu vítám, když se objeví nějaký český student nebo kdokoliv, kdo třeba přiletí i jen na krátkou dobu a mohu ho pozvat na hodinu, aby studenti slyšeli český jazyk i od někoho jiného.
Jak tchajwanští studenti český jazyk vnímají? Co je pro ně nejtěžší a co je naopak baví?
Místní studenti jsou poněkud ostýchaví a před učitelem si obvykle nedovolí vyslovit svůj názor. Podle mého pozorování je pro ně nejobtížnější výslovnost a způsob komunikace. Učím lekce konverzace a zejména pro začátečníky je velmi těžké odvážit se mluvit před celou třídou, a tím se dostat mimo vlastní komfortní zónu. Je potřeba vytvořit správnou atmosféru, aby se nebáli mluvit. Na to existují různé techniky. Jde o to, aby přestali vnímat, že třeba dělají chybu a zaujmout je tak, aby zahodili ostych.
Když si zvyknou, spontánní komunikace je začne bavit. Nyní je baví i kulturní aktivity a prezentace o našich tradicích. Pomáhá, když se můžou aktivně zapojit.
Každý rok pořádáme České dny, v rámci kterých společně s Českou ekonomickou a kulturní kanceláří připravujeme různorodý program. Letos jsme tento program rozšířili o další aktivity, například taneční workshop, prezentace českých organizací působících na Tchaj-wanu a ve spolupráci s Českým centrem také výstavu českého komixu. Podle reakcí je to velmi bavilo.
Jaký je zájem o češtinu na Tchaj-wanu? Učí se ji studenti spíše kvůli zájmu o kulturu, nebo mají praktické důvody?
Nevím, jestli můžu mluvit za všechny studenty. Na naší katedře se český jazyk učí jako druhý volitelný obor k hlavnímu, kterým je obvykle ruština. Chodí k nám ale i studenti s ekonomickým, právnickým nebo technologickým zaměřením, tudíž bude mít každý trochu jinou motivaci. Obecně chtějí poznat něco nového a český jazyk může být jejich první zkušeností s jinou kulturou, pokud ještě nikde v zahraničí nebyli. Zájem o češtinu tedy spouští zvědavost a časem se prohlubuje. Často pak chtějí v Česku studovat nebo pracovat.
Jaké české literární dílo nebo autor se mezi vašimi studenty těší největší oblibě?
Na začátku většinou znají Franze Kafku a Milana Kunderu. Myslím si, že to nejsou autoři, o které mají zájem jen tchajwanští studenti. Od svých kolegů často slýchám, že tito spisovatelé jsou známí a oblíbení i u studentů v dalších zemích.
Co se týká literárního díla, nejvíc se zmiňují o Nesnesitelné lehkosti bytí. Ovšem myslím, že jejich zájem je hlavně vzbuzen tím, že viděli film, a to téma je zaujalo. Ke čtení českých knih třeba i v čínském překladu se dostávají až během studia.
V průběhu studia se seznamují s dalšími autory a jejich díly. Oblibě se těší například Erbenova Kytice a její filmové i hudební zpracování. Tchajwanci jsou překvapení, že tyto „horory“ čtou v Čechách děti.
Existují nějaké kulturní rozdíly, které jsou pro vás při výuce zajímavé nebo náročné?
Hlavně ty komunikační, jak jsem zmínila na začátku. Pro Tchajwance, kteří ještě nemají žádnou zkušenost z jiné evropské země, je evropský způspob komunikace velmi odlišný a náročný.
Pokud jde o další rozdíly, můžou spočívat i v různých gestech, které sice používají jak oni, tak i my, ovšem s jiným významem.
Kulturní odlišností, která je často zmiňována, je třeba preferovaná barva pleti. Češi se rádi opalují, chodí v zimě do solárka, kdežto Tchajwanci se snaží udržet kůži světlou pomocí kosmetiky nebo nošením deštníků či dlouhého oblečení proti slunci.
Jak se vaše vlastní znalosti o české kultuře a jazyce prohloubily díky životu na Tchaj-wanu?
Rozhodně se musím sama snažit zůstat v kontaktu s tím, co se děje v Čechách. Především když připravuju semináře o kultuře, například o české hudbě, potřebuju zjistit, co je u nás zrovna aktuální. Nevím, jestli bych se o to tolik zajímala, kdybych žila v Česku.
Nové zdroje nacházím i v anglicky psané literatuře o české kultuře od zahraničních autorů, což poskytuje zase jiný úhel pohledu, kdy zjistíte, jak se na Čechy dívají v dalších zemích. Při studiu na univerzitě se většinou dostanete pouze k materiálům od českých profesorů.
Jakým způsobem učíte gramatiku a slovní zásobu? Máte nějaké speciální techniky, které pro cizince fungují lépe?
K výuce cizinců používáme metodiku a didaktiku odlišnou od výuky rodilých mluvčích. Můžete ji vystudovat jako samostatný obor anebo kurz v rámci vysokoškolského studia.
Sama jsem tímto školením prošla a doteď se účastním dalších workshopů. Rodilý mluvčí používá svou mateřštinu přirozeně, automaticky, aniž by dokázal vysvětlit, jak tento jazyk funguje. V případě studentů – nerodilých mluvčích se musíte naučit pracovat s jiným modelem výuky. Snažím se maximálně používat přímou metodu. Pro ně například není vůbec praktické učit se rozdělení sloves do pěti tříd (podle zakončení -e, -ne, -je, -í, -á), jak se to učí čeští žáci. Učí se rozdělení sloves do 4 skupin.
Jak studenti vnímají českou výslovnost? Která slova nebo hlásky jim činí největší potíže?
Samozřejmě je to Ř a jako mezikrok rozhodně české R. Také bývá problém s dlouhými a krátkými vokály. Například když píšeme na tabuli, studenti se čárku nebo háček snaží spojit s označením tónu a slyšet nebo vyslovovat zde tón jako ve svém jazyce. Ten však v češtině nemáme.
To je asi nejčastější počáteční problém.
Jaký byl váš nejvtipnější zážitek z výuky češtiny na Tchaj-wanu?
Bylo jich hodně. Asi si momentálně nevzpomenu na jeden nejvtipnější, ale spíš na ten nejčerstvější.
Jeden student medicíny se přihlásil do kurzu pro začátečníky a když přišel, působil velmi uzavřeně, jak je zde typické. Zpočátku se moc neprojevoval, ale po nějaké druhé, třetí lekci a aktivitách se jeho chování postupně proměňovalo.
Začal se víc projevovat, dávat najevo emoce a když jsme poslouchali ukázku z Prodané nevěsty, tancoval u toho vsedě. Nebyla jsem překvapená jenom já, ale i ostatní studenti. Tak to mě třeba rozesmálo a udělalo radost.
Jakým způsobem se snažíte propojit českou kulturu s tou tchajwanskou v rámci výuky?
Na tuhle otázku nelze odpovědět snadno, protože se samozřejmě přednostně věnujeme české kultuře. Během seminářů o hudbě, filmu nebo divadle, obvykle zadám prezentaci, kde si studenti vyberou českého autora a chci po nich, aby uvedli i někoho v jejich zemi známého, jim blízkého. Občas s tím přijdou i sami a zdá se, že je to hledání a srovnávání baví.
Já sama jsem bohužel nestudovala sinologii, abych jim kultury dokázala propojit dostatečně detailně, ale zdá se, že to dokážou sami.
Jak studenti reagují na české filmy a hudbu? Máte nějaké konkrétní oblíbené ukázky, které jim představujete?
Záleží na tématu a jakou skupinu zrovna učím, jaké jsou jejich koníčky, například o které filmy se zajímají, jakou hudbu mají rádi.
Většinou se snažím přijít s něčím aktuálním. Obvykle se snažím vybírat tak, aby to korespondovalo s výukou jazyka a abychom v textech mohli procvičit i právě probíranou gramatiku. Z filmů jim například pouštím Pelíšky, když zrovna probíráme Vánoce, a většina ukázek má u nich velký úspěch.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte jako učitelka češtiny na Tchaj-wanu?
Pro mě osobně je největší výzvou místní klima a jídlo.
Jaké jsou největší rozdíly ve vzdělávacím systému mezi Českem a Tchaj-wanem?
Nemyslím, že jsem do toho pronikla tak, abych mohla srovnávat. Obecně můžu říct, že je vzdělávací systém zde mnohem tvrdší, děti a posléze studenti nemají téměř žádný volný čas. Pokud jde o výuku na českých univerzitách a místní National Chengchi University, jako velký rozdíl vnímám zkoušky. Zde se na konci semestru konají pouze písemně. Také jsem si všimla, že absolventi oboru, kteří mají ten rok promoci, se na závěrečný ceremoniál připravují už od září nebo října, a to třeba ani neví, jestli studium dokončí.
Není to ale přímo rozdíl ve vzdělávacím systému.
Máte nějaké příběhy nebo úspěchy vašich studentů, které vás osobně potěšily?
Určitě mě vždycky potěší, když se dostanou do Česka a zůstanou tam na studijní pobyt. Jedná se každoročně o letní školy anebo dvousemestrální studijní pobyty. Taky mám radost, když vidím bývalé studenty, kteří dělají překladatele nebo tlumočníky, což je docela vysoká meta, anebo si najdou práci v české firmě.
Nicméně mě těší každý úspěch, kdy student ani nemusí vycestovat, ale dělá pokroky a studium ho baví.
Jaká je vaše oblíbená česká tradice, kterou se snažíte studentům přiblížit?
K mým docela oblíbeným patří Vánoce, nemám moc ráda Velikonoce. Nicméně pro cizince jsou oba tyto české svátky jedny z nejatraktivnějších.
Já sama jsem v Čechách tradice tolik neudržovala jako v zahraničí, k tomu mě přivedl právě jejich zájem. Myslím, že v Česku už se tolik tradice nedrží, málokdo barví vajíčka a tak dále, ale když studenti vidí něco takového během prezentace, tak si to chtějí vyzkoušet.
Jakým způsobem vnímáte jazyk jako most mezi různými kulturami?
Myslím si, že je to zásadní propojovací článek různých kultur. Vlastně nejenom kultur, ale samozřejmě i lidí. A nejde jen o jazyk, ale také o způsob vyjadřování a témata. Člověk se studiem dalšího jazyka otevírá něčemu novému. Těší mě, když si v tom student najde to svoje, díky čemuž získá k nové kultuře kladný postoj.
Jedná se o skvělý základ pro dobrou spolupráci a mezilidské vztahy.
Máte nějaké tipy pro lidi, kteří by chtěli začít učit svůj rodný jazyk v zahraničí?
Samozřejmě důležitá je praxe, ale rozhodně bych nepodceňovala didaktickou a metodickou přípravu. To je základ. Kurzů je poměrně dost, nebo taky můžete vystudovat na univerzitě samostatný obor Učitelství češtiny jako druhého jazyka. A pokud tuto možnost nemáte, doporučila bych aspoň konzultace s odborníkem na češtinu jako druhý jazyk. To, že rodilý mluvčí umí česky, neznamená, že dokáže srozumitelně vysvětlit a názorně ukázat studentovi s úplně odlišným vnímáním struktury jazyka, jak či proč (právě takhle) čeština funguje, nebo jak ji má používat.
Jaký je váš pohled na budoucnost výuky češtiny na Tchaj-wanu? Vidíte rostoucí zájem, nebo nějaké překážky?
Řekla bych, že zájem je momentálně stabilní. Za poslední čtyři roky zde počet studentů kolísal, ale nakonec se kurz vždycky naplnily. Překážkou je samozřejmě obtížnost jazyka, ale může to být i nedostatek příležitostí k jeho uplatnění v profesním životě. Na začátku roku a semestru bývá zájem vyšší a obvykle se stává, že student výuku z různých důvodů vzdá, například když nevidí tu možnost využití. Někteří Tchajwanci se dokonce chtějí češtině věnovat ve volném čase, ale to je obvykle dost náročné.
Velmi mě těší, že si na Tchaj-wanu čeština vydobyla své stabilní a pevné místo společně s kladným povědomím o naší zemi.
Věděli jste, že Dům zahraniční spolupráce vysílá lektory českého jazyka a literatury, ale i učitele češtiny ke krajanským komunitám do celého světa? Podívejte se, jak vypadá práce a život lektorů a učitelů a zjistěte více o možnostech programu.
Zdroj: Autorský text, Helena Hrdličková
