Guqin je více než pouhopouhý hudební nástroj. Tento sedmistrunný citer představuje v čínské kultuře symbol filozofie, osobního růstu a harmonie s přírodou. Již po staletí Tento tradiční nástroj přitahoval učence, básníky a filozofy, kteří v jeho tónech hledali klid a prostor pro hluboké sebevyjádření. Jak tento skvělý nástroj formoval čínské umění a myšlení? Objevte s námi jeho jedinečnou roli v historii a současnosti.
Guqin je odpradávna neodmyslitelnou součástí tradiční kultury čínských učenců a patří mezi „čtyři umění“ společně s kaligrafií, malbou a hrou Go. Hraní na tento nástroj byla a stále je vnímáno jako prostředek k rozvíjení klidu, introspekce a intelektuálního růstu. Mnozí učenci věřili, že jim hraní na guqin přináší rovnováhu mezi srdcem a myslí a podporuje jejich harmonický život. Co symbolizuje jeho sedm strun? Přírodní prvky a sílu jin a jang.
Historie tohoto nástroje sahá více než 3000 let zpátky a tím se z něj stává jeden z nejstarších hudebních nástrojů, které jsou nadále užívány. Jeho hudba tak propojuje hráče s dávnými časy.
Často se můžeme setkat s myšlenkou, že hra na guqin je hlavně meditační akt. Jeho pomalu znějící tóny, které podporují rozjímání, pomáhají relaxovat a také zmírnit úzkost. Jemné vibrace a pomalý rytmus zase mají pro posluchače tišící a mírumilovný účinek.
Pokud srovnáme hudebníky, kteří hrají na guzheng, jehož hra je často zaměřena na veřejné vystoupení, hráči na guqin na něj hrají především pro své vlastní potěšení a vnitřní prožitek.
Zajímavosti:
- Některé skladby, jako například Guangling San se dochovaly po staletí.
- Mezi těmi, kteří na tento nástroj hráli, byl i Konfucius, který věřil, že hudba na guqin má moc inspirovat a rozvíjet moudrost.
- Tradiční hráči věřili v jeho terapeutické vlastnosti.
Můžeme se také podívat na styl hraní na guqin, který je stejně unikátní jako tento nástroj. Existuje celá řada technik, jako jsou flažolety, skluz a třes prstů, které hudbě dodávají texturu a skoro éterickou kvalitu. Právě tyto techniky stojí za tím, že hráči dokážou napodobovat zvuky přírody, jako je tekoucí voda nebo šum listí.
Oproti klasické západní notaci, notace guqinu, známá jako jianzi pu, vede hráče, jak správně umístit prsty, a zahrnuje i pauzy, jež dodávají hudbě prostor. Oproti klasické hudbě, při hraní na guqin je i ticho důležité, stejně jako zvuk.
Právě příroda je tím, co je nedílnou součástí tohoto hudebního nástroje. Je známo, že tradiční hráči vždy hledali přírodní prostředí, jako jsou hory nebo břehy řek, jelikož věřili, že tento nástroj má v takovém prostředí nejlepší zvuk. Hráč tak má pocit, že splývá se svým okolím, přírodou.
Právě podle přírody se také jmenuje mnoho skladeb, jako je například Flowing Water (Tekoucí voda), nebo Wild Geese Descending on the Sandbank (Divoké husy na písčině).
Jaké filozofie převážně ovlivnili hru na tento nástroj? Taoismus a zenový buddhismus. Oba směry zdůrazňují jednoduchost, klid a jednotu s přírodou. Přičemž významnější vliv měla obzvláště Taoistická filozofie, která propaguje myšlenku „wu wei“, takzvané nekonání, což v případě hraní na guqin znamená poddání se přirozenému toku hudby. A právě tato filozofie má také za následek, že hráči na guqin hrají spíše pro sebe než pro publikum.
Stejně, jako jiné nástroje, i tento obklopují legendy. Jedním z nejvíce známých příběhů je vypráví o vynikajícím hráči na guqin Bo Ya a jistým Zhong Ziqi, který oceňoval jeho hudbu velmi jedinečným způsobem, což vedlo k jejich hlubokému přátelství. Když pak Zhong Ziqi zemřel, Bo Ya rozbil svůj guqin a nikdy už nezahrál ani notu, protože věřil, že už se na světě nenajde nikdo, kdo by jeho hraní natolik ocenil. A právě tento příběh je jedním z mnoha, který dal historický základ myšlence, že guqin je nástroj pro blízké přátele a pomáhá vytvářet zvláštní pouto mezi posluchačem a hráčem.
Co je tedy Guqin? Rozhodně víc než jen nástroj. Jedná se o způsob života, meditaci a krásné okno do hodnot starověké Číny. Zkuste se ponořit do jeho jemných zvuků a objevte svou osobní cestu k harmonii.
Zdroje: comuseum.com, philmultic.com, heyuezhai.com.sg, ich.unesco.org, metmuseum.org
