Psal se rok 1958, když rodiče začali postrádat osmiletého Somboona Boonyakana, který zmizel cestou na nákup zeleniny. Pátrali po něm rodiče, sousedi a přátelé. Hledali ho i v lese poblíž jejich domova v přímořském městě Noen Phra v provincii Rayong. Když dorazili k onomu pěstiteli zeleniny, něco si právě opékal a otec chlapce si uvědomil, že maso na ohni se podobá dětské noze.
Pěstitele okamžitě zajistili a když ohniště vyčistili, nalezli tělo ztraceného osmiletého chlapce. Zavražděného a vykuchaného. Zavolali policii. Oním pěstitelem byl Si Quey. V následujících dnech probíhalo vyšetřování a tento příběh se dostal na přední stránky novin po celé zemi, protože policii se podařilo získat Si Queyovo přiznání. V něm tento muž přesně popsal, jak za ním hoch přišel, on jej zapíchl, tělo omyl a následně vykuchal játra, srdce a ledviny. Ty si měl uložit k pozdější konzumaci. V té době, mezi lety 1954 a 1957, došlo ke zmizení a vraždám více dětí. Jejich smrt až nápadně připomínala smrt osmiletého Somboona. Zločiny se navíc odehrály ve čtyřech blízkých provinciích. Policie tedy dlouho neváhala a obvinila ho i z nich.
Tento podezřelý muž se narodil v roce 1927 v chudé rodině, která se živila farmařením v jihočínském městě Shantou. V roce 1945 byl v 18 letech povolán do boje proti invazi Japonců. Podle jeho vlastních slov byla během invaze jeho jednotka odříznuta od zbytku vojska a byli po několik týdnů obklopeni Japonci. To samozřejmě vedlo k hladovění. Zatímco jeho krajané jedli trávu, Si Quey pojídal maso mrtvých vojáků. Po skončení invaze odjel stejně jako miliony čínských přistěhovalců do Thajska, kde si našel podřadnou práci, a poté začal pěstovat zeleninu v Prachuap Khiri Khan.
Policistům přiznal, že se jeho první obětí měla stát osmiletá Bangorn Pamornsut, kterou napadl 10. dubna 1954 v okrese Thap Sakae v Prachuapu. Dívence se ale podařilo uprchnout. Druhá oběť už bohužel takové štěstí neměla. Stala se jí jedenáctiletá Nid Saephu. Její vykuchané tělo bylo objeveno hned druhý den ráno. Následovaly vraždy v dalších čtyřech provinciích, které policii důkladně popsal.
Forenzní věda v Thajsku v roce 1958 prakticky neexistovala, policie tedy vycházela především z toho, co jim Si Quey sdělil. Žádné přesné důkazy tak zřejmě k dispozici nebyly. Policie měla následně uvést, že má k dispozici popisy svědků, které se shodují se Si Queyovou výpovědí. Také metodika vražd byla prakticky totožná. Bylo tedy jeho přiznání skutečné, vymyšlené, nebo ho z něj dostali násilím?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jeden z nejotřesnějších zločinů mladistvých: Kvůli odmítnutí chlapce dívka prožila 44 dní v pekle
Tehdejší velitel policie v Rayongu major Teekayu Boonnateekul údajně řekl tisku, že se Si Quey přiznal dobrovolně. Ale existuje řada kontroverzí, které naznačují, že to mohlo být i jinak. Také byly v té době známé jisté praktiky thajské policie, která měla údajně obviňovat nevinné obětní beránky ve chvílích, kdy se cítila pod tlakem. A jelikož se jednalo o vrchol studené války, kdy v Thajsku hlásali hrozbu „Rudé Číny“, takový nevýznamný Číňan se hodil jako podezřelý.
Rozsudek i poprava proběhly velmi rychle, což také naznačuje, že zadrženého bylo třeba rychle umlčet. Je také známým faktem, že polní maršál Sarit, který podepsal onen rozsudek smrti pro Si Queye, nařídil souhrnné popravy desítek aktivistů za občanská práva. Mnozí z těchto aktivistů byli čínští muži, obvinění například ze žhářství.
Původní rozsudek – odnětí svobody na doživotí, prokurátorům nestačil. Podle nich by to byla vlastně milost udělená za přiznání, která by se vzhledem k důkazům, které byly k usvědčení dostačující, na tento případ vztahovat neměla. Odvolali se a zvítězili. Si Quey byl odsouzen k trestu smrti, uvězněn v notoricky známém vězení Bang Kwang na severu Bangkoku, a poté popraven zastřelením dne 17. září 1959.
Obrovské mediální šílenství kolem neznámějšího zabijáka v thajské historii z něj nakonec udělalo jakéhosi bubáka pro děti po celé zemi. „Nechoď ven, když je tma, jinak tě Si Quey dostane,“ varovali děti rodiče ještě po celé následující generace. Nicméně, když se ohlédneme asi 50 let zpět, byl Si Quey skutečně onou příšerou vykreslenou úřady a médii? Dokázal by tento chudý pěstitel zeleniny opravdu vraždit ve čtyřech provinciích? Jakou roli v tom asi hrála studená válka a protičínská nálada?
Si Queyovo tělo, balzamované parafínem, bylo uloženo do těsně uzavřené skleněné vitríny a za vstupní poplatek si jej mohl kdokoliv v Thajsku prohlédnout. Mnohým Thajcům se to ale v několika posledních letech přestalo zamlouvat. Jelikož se sešlo více než 10 000 podpisů na petici, bylo tělo popraveného konečně uloženo k odpočinku. Zpopelněno bylo v červenci roku 2020.
Jak jste mohli sami posoudit, není zcela jisté, že byl případ spravedlivě posouzen. Existují určité pochybnosti. Navzdory tomu však zůstává Si Quey formálně považován za vinného ze série vražd a kanibalismu. Zpopelnění jeho těla je oficiálními úřady vnímáno jako symbolické gesto. Rovněž žádné oficiální přezkoumání případu nebo očištění jeho jména se do dnešního dne neuskutečnilo a pravděpodobně ani neuskuteční.
Zdroj: khaosodenglish, smobserved, nationthailand, viralnova, bangkokpost
